Češi na návrat legendární české komedie čekali 25 let. Když konečně přišla, diváci jí na ČSFD dali pouhých 37 %

Někdy diváci zhlédnou nový film a jsou tak nadšení, že by nejradši viděli hned druhý díl. Na oblíbené filmové hrdiny se těší jako na dobré známé. Jenže někdy se na pokračování čeká i čtvrt století. To mezitím zestárnou jak diváci, tak herci i tvůrci filmu. A najednou už to není takové, jak si divák vysnil…

Češi na návrat legendární české komedie čekali 25 let. Když konečně přišla, diváci jí na ČSFD dali pouhých 37 %. Možná se objevila příliš pozdě.

Samé známé tváře na plátně, ale smích nikde

Stačí zaslechnout jméno oblíbeného filmu a člověku se okamžitě vybaví konkrétní scény a hlášky. A totéž očekáváme i od filmových návratů. Chceme se zase setkat s hrdiny, které jsme kdysi měli rádi. A alespoň na chvíli si připomenout dobu, kdy jsme byli mladší a méně zkušení…

Jenomže čtvrt století se nedá jen tak vyrvat z kalendáře a odložit do šuplíku. Za tu dobu se toho tolik odehrálo… A když se pak otevřou dveře k pokračování komedie, může místo očekávaného smíchu přijít ticho…

První díl měl velkou výhodu: bezstarostné mládí

Nepříznivý osud potkal komedii Sněženky a machři po 25 letech. Původní snímek se stal oblíbenou klasikou, avšak návrat jeho hrdinů už takové nadšení nevzbudil. Zatímco první Sněženky a machři z roku 1982 získaly na Kinoboxu i ČSFD kolem 80 %, pokračování dali diváci pouhých 37 %. Jak se to mohlo stát?

Původní komedii natočil v roce 1982 režisér Karel Smyczek. Zavedl diváky na lyžařský kurz, kde vznikaly první lásky i řada průšvihů. A tehdejší diváci se viděli na jejich místě. Kdo někdy absolvoval školní lyžák, ten dobře věděl, že na horách se za jediný týden dá zažít více než doma za půl roku.

Pokračování za čtvrt století

Po pětadvaceti letech se změní skoro všechno. Z někdejších studentů jsou dospělí lidé, kteří už za sebou mají úspěchy, zklamání, rozchody. Jak v životě, tak na plátně.

Publikum si pamatovalo především skvělou komedii. Pokračování však přineslo spíš melancholii a hořkost. Místo dalšího lyžařského průšvihu dostali diváci rozjímání nad tím, co s člověkem udělá život. A na takovou jízdu zřejmě připraveni nebyli…

Když se z komedie stane třídní sraz

Výmluvně to vystihl i jeden z recenzentů na MovieZone:

„Točit pokračování filmu po čtvrt století je dost pitomý nápad. Druhý díl filmu připomínal spíš třídní sraz než oblíbenou komedii. Samotné setkání dospělých spolužáků nevytvořilo tak dobrý příběh jako v prvním dílu.“

Další recenzenti vytýkali filmu slabý příběh a dialogy, které nedokázaly vždy udržet pozornost. Novinky dokonce napsaly, že „tvůrci nabídli zoufale málo pro skutečně nosný děj.“

To ale neznamená, že by pokračování nemělo vůbec žádnou hodnotu. Někteří recenzenti ocenili snahu ukázat, co s lidmi udělá čas. Jenže film, který se snaží být zároveň komedií, nostalgickou vzpomínkou a generační výpovědí může dopadnout všelijak. A také dopadl.

Všechno se časem mění…

Svou roli možná sehrála i změna režiséra. Zatímco první film natočil Karel Smyczek, pokračování se ujal Viktor Tauš. Jiný režijní přístup nemusí být automaticky problém, ale u zavedeného titulu je to podobné jako ze dne na den vyměnit šéfkuchaře v proslavené restauraci.

Důvodem může být i to, že diváci si z prvního dílu pamatují skutečně jen to nejlepší. Tak si s námi zahrává paměť. Ponechá nejlepší scény a všechno nudnější vystřihne. A pošle kamsi do říše zapomnění. Pokračování pak vlastně nesrovnáváme s původním filmem, ale s jeho vylepšenou verzí, kterou si nosíme v hlavě.

A právě v tom může být zakopaný pes: přejeme si návrat starých časů a chtěli bychom znovu zažít ten pocit, který jsme měli při sledování prvního filmu. Avšak ten se z pochopitelných důvodů nedostavil. Nevytvářel ho totiž jen scénář…

Sněženky nejsou jediným pokračováním, které ztratilo glanc

Podobný osud potkal i některé další české komediální série. Stačí se podívat na Hoštice a jejich obyvatele. Slunce, seno a pár facek (1989) získalo 66 % na ČSFD. Druhý díl trilogie si oproti prvnímu vedl ještě poměrně dobře. Zdeněk Troška se vrátil do známých Hoštic, zachoval venkovský chaos a svérázné postavy. Diváci tedy nemuseli znovu hledat cestu k úplně jinému příběhu.

Ovšem třetí díl nazvaný Slunce, seno, erotika z roku 1991 už měl hodnocení jen 46 %. Výprava do Itálie sice nabídla nové prostředí i postavy, ale přesun do zahraničí neměl ten správný komediální účinek. A ještě horší to bylo s Kameňákem. Druhý a třetí díl dostaly hodnocení jen okolo 20 %, což už je pořádně studená sprcha.

Co myslíte vy? Má smysl vracet se k oblíbeným filmům po dvaceti či třiceti letech, nebo je lepší nechat jejich hrdiny tam, kde jsme se s nimi rozloučili?

Zdroje: FilmMovieZone, Novinky, ČT24ČeskáTelevize