Pohádka, kterou v cizině považují za naprosté šílenství. U nás ji milujeme už 160 let

Zatímco my si k televizi sedáme s tím, že nás čeká neškodná a barevná jízda světem fantazie z roku 1865, v jiných koutech světa mají cenzoři a mravokárci pohotovost. To, co u nás vnímáme jako kouzelné dobrodružství jedné zvědavé holky, má totiž v zahraničí často nálepku nebezpečného materiálu. Místo pohádky vidí propagaci návykových látek nebo děsivou sondu do rozpadající se lidské psychiky. A upřímně? Když se na ten příběh podíváte dospělýma očima, možná jim dáte za pravdu.

Tento příběh zná snad každé dítě. Mladá dívka se nudí na zahradní slavnosti, zahlédne podivného bílého králíka s kapesními hodinkami a bez váhání se za ním vrhne do neznáma. Následuje pád, který jako by neměl konce, až dívka dopadne do místnosti plné zamčených dveří. A právě tady musí hrdinka vypít lahvičku s nápisem „Vypij mě“, aby se zmenšila, nebo zakousnout se do koláče s výzvou „Sněz mě“, aby opět vyrostla. Už jen tato scéna vyvolává ve světě podezření, že autor experimentuje s psychotropními látkami.

Cesta do králičí nory a zpět

Je celkem jedno, jestli si pustíte starou Disneyovku nebo novější, vizuálně vypiplanou verzi od Tima Burtona. Ten příběh je v obou případech prošpikován scénami, které se vymykají běžným pohádkovým standardům. Máte tu housenku, co na obřím hřibu v klidu bafá z vodní dýmky, kočku, která zmizí a nechá po sobě jen provokativní úsměv, nebo Kloboučníka, jehož hlavní specifikací je totální šílenství. Balancují přesně na té tenké hraně mezi dětskou naivitou a dospělou temnotou, což z nich dělá vděčný terč pro nekonečné rozbory, co ještě je vhodné pro děti.

Metafory, nebo jen bujná fantazie?

Když se v roce 2010 rozhodl Tim Burton tenhle kult oživit, bylo jasné, že to nebude žádná cukrová vata. Burton, který má pro podivnosti cit jako málokdo, do role Alenky neobsadil malé děvčátko, ale půvabnou devatenáctiletou slečnu. Ta ve filmu utíká před nalajnovaným životem a nechtěnými zásnubami s přihlouplým synkem lorda Ascota. Tím, že hlavní hrdinku, kterou ztvárnila Mia Wasikowska, nechal dospět, otevřel dveře ještě dospělejším tématům. Je Říše divů skutečná, nebo je to jen výplod opojení či psychické nemoci?

Šílenství v hlavní roli: Kloboučník a rtuť

I když necháme stranou teorie o opiátech, film nabízí fascinující pohled na šílenství, které má reálné historické kořeny. Johnny Depp, který se pro roli Kloboučníka snad narodil, vnesl do postavy víc než jen pitvoření. Jeho oranžové vlasy, těkavý pohled a změny nálad nejsou náhodné. Odkazuje přímo na „nemoc šílených kloboučníků“, která byla ve viktoriánské Anglii skutečným problémem. Kloboučníci tehdy při zpracování plsti používali rtuť, jejíž výpary jim postupně ničily mozek. Depp sám navrhl vzhled své postavy, včetně oněch zrzavých vlasů, jako důsledek otravy kovem.

Jeho výkon, podpořený digitálně zvětšenýma očima, je takovou malou studií mánie a posttraumatického stresu. Sám herec přiznal, že natáčení bylo vyčerpávající a často se cítil zmatený, což se ale paradoxně promítlo do autentičnosti jeho výkonu. Burtonova verze je tak vlastně přehlídkou diagnóz od narcistní poruchy Srdcové královny až po úzkostné stavy Bílého králíka.

Zelené peklo a digitální iluze

Zatímco žasneme nad vizuální stránkou filmu, to, co se odehrávalo na place byla pro herce spíše noční můra než pohádka. Snímek s rozpočtem 200 milionů dolarů vznikal téměř výhradně ve studiu před zeleným pozadím. Vše, co ve filmu vidíte, od pokroucených stromů inspirovaných Burtonovou starší Ospalou dírou až po velkolepé paláce, je dílem počítačových mistrů.

Zajímavá je třeba taková role Crispina Glovera, který ztvárnil Srdcového kluka Stayna. Na filmovém plátně můžete vidět pouze jeho hlavu, dvoumetrové tělo je kompletně digitální. Ještě bizarnější situace ale zažívala Helena Bonham Carter v roli Srdcové královny. Aby jí mohli v postprodukci nafouknout hlavu na onen groteskní rozměr, musela být snímána speciální kamerou s vysokým rozlišením, a každé ráno trávila tři hodiny v maskérně..

Fenomén, který nestárne

Přes všechny kontroverze, teorie a psychologické rozbory zůstává Alenka v říši divů, a její filmové adaptace jedním z nejzajímavějším snímků posledních let. Burtonův snímek celosvětově vydělal přes miliardu dolarů. Možná je to právě ta nejednoznačnost, co nás přitahuje. Je to pohádka, horor nebo halucinace? Odpověď závisí jen a pouze na nás, záleží kterými dveřmi se rozhodneme projít.

Zdroje: bbc.com, csfd.cz, rozhlas.cz