V Americe propuklo šílenství, které se nedá zastavit. Teď může zasáhnout i Česko

Čtvrtek je v amerických barech najednou rušnější než sobota. Lidé přicházejí v tlupách, křičí, fandí, objímají se a někteří při tom brečí dojetím. Sportovní přenos to ale není. Jde o fenomén, který za poslední rok proměnil noční život v desítkách amerických měst a teď se šíří dál. 

Otázka zní, jestli se tohle šílenství zastaví na břehu Atlantiku, nebo přeskočí i k nám.

Když se čtvrtek promění v sobotu

V americkém Phoenixu, Los Angeles nebo Chicagu si lidé rezervují stoly v barech a restauracích na úterý nebo čtvrtek s takovým předstihem, jako by šlo o silvestrovský večer. Podniky hlásí, že místa jsou vyprodaná během hodin od zveřejnění události na sociálních sítích. A když se pak večer dostaví akce, uvnitř to připomíná sportovní finále.

Hosté reagují na každý drobný zvrat na obrazovce. Jásají, vzdychají, objímají se, skandují jména a občas se i pohádají. Kdo by je pozoroval z ulice přes sklo, řekl by si, že sledují rozhodující zápas oblíbeného týmu. Jenže na obrazovce neběží žádný sport.

Majitel jednoho losangelského baru v rozhovoru pro CNBC popsal, jak tržby v jeho podniku během úterků, tradičně nejslabšího dne v týdnu, vyletěly na pětinásobek obvyklé úrovně. Musel přijmout čtyři nové zaměstnance a spropitné personálu vzrostlo na rekordní částky.

Atmosféra jako na stadionu, ale bez jediného gólu

Co tedy ty lidi do barů táhne, když ne hokej nebo fotbal? Generace Z, tedy lidé narození zhruba od poloviny devadesátých let do roku 2010, prožila důležité období svého dospívání v covidových lockdownech. Výsledkem je hluboká potřeba osobního kontaktu a sdíleného zážitku. 

Tohle není skupina, která se spokojí s tím, že bude sedět doma s telefonem v ruce a reagovat na dění pomocí emotikonů. Chtějí být mezi lidmi, chtějí křičet společně s davem a chtějí zkrátka cítit všechnu tu energii naživo.

Obývák se přestěhoval do hospody 

Jde o takzvané watch parties, česky řečeno hromadné sledování televizních pořadů v barech a restauracích. Ale ne ledajakých pořadů. Největší popularitě se těší reality show a seriály, konkrétně pořady jako Love Island, Survivor nebo Bachelor. V amerických barech vznikají tematické večery doplněné dekoracemi, speciálními koktejly pojmenovanými po postavách z pořadů, soutěžemi a interaktivními hrami pro hosty.

Průkopnicí tohoto hnutí je osmadvacetiletá Maddy Biebel z Los Angeles, která založila koncept s názvem Reality Bar. Začala s tím v roce 2023, kdy na střešní terase jednoho losangelského baru uspořádala první společné sledování Love Islandu pro přibližně čtyřicet lidí. O dva roky později už její akce navštěvují stovky fanoušků a spolupracuje s pěti podniky po celém městě. Jen v červnu 2025 uspořádala jednadvacet událostí.

Sdílený zážitek, po kterém mladí toužili roky

Lidé prý při společném sledování prožívají takzvanou emoční nákazu, kdy doslova „chytají“ pocity od okolních lidí, a intenzita celého zážitku se tím mnohonásobně zvyšuje. Navíc u pořadů jako Love Island vzniká to, čemu se říká „dvojitá vrstva sociálního zapojení“, protože diváci zároveň prožívají vztah k postavám na obrazovce a reálné vztahy s lidmi kolem sebe.

Trend se už rozšiřuje i za hranice Spojených států. V kanadském Torontu, Edmontonu i Vancouveru se loni v létě konaly podobné akce. A co Česko? Zatím u nás nic podobného v organizované podobě neexistuje, ale všechny předpoklady k tomu tu jsou. Do hospody se na sport chodíme dívat velmi rádi a k tomu připočteme rostoucí oblíbenost reality show, plus generaci mladých lidí, která hledá důvody, proč vyrazit z bytu mezi lidi. 

Stačí si vzpomenout, jakou vlnu v Česku zvedl Buldok z Poděbrad, který každou neděli přitahuje přes milion diváků. Co kdyby se toho někdo chytil a uspořádal společné sledování v baru? Osobně si myslím, že by to mohlo fungovat, tedy minimálně v Praze nebo Brně.

Zdroje: news.darden.virginia.edu, businessjournalism.org, mediaguru.cz