V Československu měla tahle baba jazyk ostřejší než břitva a naháněla strach i drsňákům. Přesto ji dodnes milujeme

V normalizačním Československu osmdesátých let se objevila postava, která dokázala vyvolat respekt i strach zároveň. Jediná žena ovládla celé království a přebudovala ho podle svých představ, a to bez slitování s poddanými.

Tahleta panovnice si na kompromisy nepotrpěla. Kdo se jí odvážil odporovat, brzy narazil. A když ji poddaní zklamali, bez váhání je poslala tam, kam se nikomu nechtělo. Za modernizací se hnala jako dnešní mladí za plyšovou panenkou Labubu a odpověď NE pro ni nebyla konečnou odpovědí. Kromě arogantního chování však byla chytrou ženou, která se svou inteligenci nebála použít k tomu, aby vždy nakonec dostala to, co zamýšlela. 

Její „modernizační“ reformy byly tak radikální, že z pohádkového světa učinila industriální komplex plný betonu a skla. Co na plat, že byla krásná a elegantní, když si byla plně vědoma své moci.

Železná lady s královskou krví

Princezna Xénie nepatřila mezi oblíbené panovnice, které by vládly laskavě a moudře. Byla to vychytralá hlavička, která dokázala využít každou příležitost k posílení své moci. Když se naskytla možnost převzít kontrolu nad říší během nepřítomnosti krále Hyacinta, neváhala ani vteřinu.

Zatímco jiné panovnice spoléhaly na své rádce, Xénie rozhodovala sama. A kompromis byl něčím, co neznala. Co si usmyslela, to se stalo realitou. Dagmar Patrasová, která se této role ujala, ji později okomentovala slovy: „Jako zlá princezna jsem mohla být parádnicí i sekernicí, která všem poroučí.“ Což má naprostou pravdu. Xénie dokázala být okouzlující i nemilosrdná, elegantní i bezohledná zároveň.

Její reformy neměly obdoby

Hrady nahradila skleněnými budovami, lesy změnila v panelákové sídliště, řemeslníky věnující se tradičním řemeslům přesunula do továren. Tempo změn by jí pravděpodobně záviděli i dnešní politici. Na rozdíl od konzervativních panovníků, kteří lpěli na tradicích, Xénie chtěla svou říši přemístit do budoucnosti. 

Dalším důkazem jejího strategického myšlení byla svatba s princem Vilibaldem. Bylo více než jasné, že potřebovala spojenectví, které by legitimizovalo její vládu, a tento sňatek byl nejrychlejší cestou k upevnění pozice.

Možná vás to šokuje, ale tahle autoritativní žena existovala jen na obrazovkách. Seriál Arabela z roku 1980 natočili Václav Vorlíček s Milošem Macourkem. Dohromady vzniklo třináct dílů, které si spousta z nás ráda připomene i dnes.

Dáda a její železná pěst

V době natáčení bylo Dagmar Patrasové je něco málo přes dvacet let, přesto dokázala postavu zahrát naprosto perfektně. Možná k jejímu oceňovanému výkonu přispěl i fakt, že si roli záporačky podle svých slov maximálně užívala. „Mrchy se hrají strašně dobře, takže když jsem četla scénář, jásala jsem,“ dodala.

Co na to Češi?

Zajímavé je, jak na postavu Xénie reagovaly děti, hlavní cílová skupina seriálu. Neviděly v ní pouze zápornou postavu, ale spíše rošťandu, jak vzpomínala Patrasová. Děti jí dokonce posílaly dopisy s radami, co by jako Xénie měla dělat. S pozitivními ohlasy se také setkaly kostýmy. 

Československý seriál zabodoval i za hranicemi. Byl exportován do Západního Německa, Polska, Vietnamu, Austrálie, Japonska i Jižní Koreje. Role se navíc pro Dádu stala odrazovým můstkem pro specializaci na tvorbu pro děti a Patrasová se díky ní stala jednou z nejvýraznějších osobností české televizní zábavy.

„Ve svém prvním seriálu potvrdil Václav Vorlíček, že mu patří první místo v naší kinematografii na poli zábavy pro všechny věkové kategorie. Arabela je vlastně jediná opravdová pohádka na pokračování. A fakt nevím, co by se jí dalo vytknout,“ komentuje jeden ze stovek nadšených recenzentů na ČSFD.

Zdroje: postavy.cz, csfd.cz, idnes.cz