Babička mi zabalila sváču do ubrousku. To, co v něm bylo, jsem prodal za 300 tisíc korun
Víte, jak to chodí u babiček, když se rozhodnou zabalit vnukovi svačinu, použijí první hadřík, který jim přijde pod ruku. Jenže někdy se stane, že ten „hadřík“ je víc než tisícikorunová bankovka. Ve starých rodinných šperkovnicích se totiž skrývají poklady, které by mnohé překvapily a už se párkrát stalo, že je překvapily rovnou v jídle.
Stalo se mi něco, na co asi tak rychle nezapomenu. Babička mi loni v létě zabalila svačinu do starého vyšívaného kapesníku, který údajně našla někde v komodě. Doma jsem si to rozbalil, snědl chleba a už jsem chtěl ubrousek hodit do pračky, když jsem zaslechl, jak v něm něco rachotí.
Vytáhl jsem z něj zlatý prsten s červeným kamenem. Vypadal docela ošuntěle, takže jsem si říkal, že to bude nějaká levná bižuterie. Babička pak přiznala, že ho našla v komodě společně s dalším haraburdím a že ho chtěla vlastně vyhodit.
Když jsem s tím prstenem zamířil ke starožitníkovi, div jsem neomdlel, držel jsem v ruce originál z období Secese, 14karátové zlato s přírodním granátem za 280 tisíc korun. A to ještě starožitník říkal, že kdybych ještě nějaký čas počkal nebo našel sběratele, mohl bych za něj dostat ještě víc.
Možná i na vás doma čekají tisíce
V českých domácnostech leží podle starožitníků tisíce podobných pokladů, o jejichž skutečné hodnotě majitelé nemají ani ponětí. Většinou totiž považují dědictví po praprababičce za nepotřebný šmejd, nikoliv za něco, co by mohlo mít nějakou zajímavou cenovku.
„Přijdou za mnou lidi s krabicí od bot plnou šperků a říkají, že to po babičce našli na půdě“ vyprávěl mi jeden pražský starožitník. „Myslí si, že je to všechno atrapa, a pak se diví, když jim řeknu, že některé kousky mohou vydělat víc, než je jejich měsíční plat.“
Zlatá horečka je zpátky
Letošek je pro majitele zlatých šperků naprosto výjimečný. Cena zlata totiž vyskočila tak, že i ti největší optimisté zůstávali s otevřenou pusou, místo očekávaných deseti procent přišlo skoro čtyřicet procent nárůstu. Loni v lednu stála trojská unce zlata 45 tisíc, v říjnu už to bylo přes 63 tisíc korun. Což znamená, že prsten, který měl loni hodnotu odhadovanou na dvacet tisíc, má dnes hodnotu kolem třiceti tisíc.
Starožitníci mi říkali, že k nim letos chodí lidé se šperky, které roky nenosili. A není se čemu divit, když můžete za něco, co stejně nepoužíváte, dostat peníze na dovolenou nebo na opravu auta, proč ne?
Art deco aneb věci, které dnes stojí za to
Našli jste doma něco z dvacátých až čtyřicátých let? Gratuluji, Art deco kousky jsou teď naprostý hit a jejich ceny letí nahoru rychlostí blesku. Poznáte je podle charakteristického geometrického designu, kterým jsou čisté linie, symetrické vzory či kvalitní kameny zasazené do precizně opracovaných zlatých objímek. Tyhle šperky nebyly určené pro každého, takže i dnes jsou vzácné a žádané.
Na aukčních portálech právě teď můžete najít Art deco prsten s přírodním smaragdem a diamanty za 95 tisíc korun. I podobné kousky se prodávají za padesát tisíc výš, podle toho, jak kvalitní jsou kameny a jak dobře je šperk zachován.
Ale pozor, dnes se vyrábí spousta replik, které na první pohled vypadají podobně. Rozdíl pozná jen zkušené oko podle váhy, kvality zpracování, a hlavně podle puncovních značek.
Jak prodělat čtyřicet sedm tisíc za pět minut?
Tohle je klasická past, do které padá většina lidí. Jdou s cenným historickým šperkem do první výkupny zlata a prodají ho za cenu kovu, přitom jeho skutečná hodnota může být mnohonásobně vyšší.
Na internetu jsem se dočetla příběh starožitníka, který mě pořádně naštval. Přišla za ním paní, která týden předtím prodala secesní náušnice s perlami za tři tisíce korun. Jenže odpovídající cenovka byla kolem padesáti tisíc, protože šlo o unikátní řemeslnou práci z přelomu 19. a 20. století.
Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, cnn.iprima.cz, vlasta.cz
