Babička si to v roce 1990 schovala pod matraci pro „sichr“. Dnes to vytáhla a je z ní milionářka
Dnes je zcela běžné, že po starožitných a retro předmětech je čím dál větší poptávka. Hlavními zájemci jsou starožitníci a sběratelé. Jedni tyto věci shánějí za účelem výhodné investice, jinak řečeno budoucího vysokého výdělku, a ti druzí jimi obohacují své sbírky. Které také ostatně mohou být dobrou volbou k uložení volných finančních prostředků.
Peníze, vložené do uměleckých děl nebo starožitností, se většinou po nějakém čase dobře zhodnotí. Staré věci ze světa pomalu mizí, a ty které zůstanou jen v několika exemplářích, mívají astronomické ceny. Což třeba o cenných papírech říci nelze, ty mívají hluboké propady!
Staré věci často bývají cenné
Máte-li půdu, sklep nebo starou komoru plnou krámů ještě po rodičích či prarodičích, nebylo by od věci je trošku prošmejdit. Kdo ví, co cenného byste tam mohli najít. Lidé většinou během svého života nakupují nové věci, a přitom ty staré je jim líto vyhodit – co kdyby se ještě někdy hodily?! A tak se skladuje a skladuje, čas mezitím utíká, a předměty, které kdysi sloužily ke každodennímu použití, najednou získávají sběratelskou hodnotu. Jednak proto, že se už nevyrábějí a zachovalo se jich málo, a přitom doprovázely životy několika generací.
Mohou být rovněž zajímavé svou tehdejší technologií. U mnoha věcí hraje roli ruční řemeslné zpracování, které lze směle nazvat jako nedostižné. Současná výroba není tak kvalitní, to poznáte už podle záruční lhůty. Dva roky a dost. Můžete si jít koupit produkt nový. Dřív si lidé něco pořídili a vydrželo jim to celý život. A teď ještě i dědicům. A hodnotu takových výrobků zvyšuje unikátní vzhled, zachovalost, limitovaná edice.
Spousta věcí leží desítky let někde zaprášená v koutě a vy jim můžete pomoci oslavit jejich velký návrat. Mezi sběrateli roste poptávka nejen po vzácných starožitných kusech, ale také po retro předmětech, které jsou starší víc než padesát let. Vytváří se na ně nové tržní prostředí. A ceny, jaké jsou sběratelé a starožitníci ochotní nabídnout, jsou až závratné. A nemusí to být jen užitkové předměty.
I nenápadná věc může mít hodnotu
Někdy se na půdě najdou všelijaké obrázky, které vypadají celkem obyčejně. Nějaká krajinka nebo kytice ve váze. Jenže… Celá řada malířů byla za svého života neznámá a uznání se dočkali až za dlouhou dobu po své smrti. A tak obrázek, na který narazíte, může být dílem malíře, jehož díla dnes sbírají muzea. I nenápadná či nevýrazná malba může představovat velmi cenný kus, který byl desítky let někde založen. Může jít o originál autora, který se proslavil až v pozdější době a tehdejším majitelům se obrázek nelíbil, a tak skončil na půdě. A dnes může mít i milionovou hodnotu. Takže při vyhazování každého harampádí buďte vždy velmi opatrní. A nejste-li si jistí, raději se poraďte s odborníkem.
Některé předměty na půdě nalezené mohou mít třeba „jen“ nostalgickou hodnotu pro vaši rodinu. Pomohou vám zmapovat život vašich předků, seznámíte s nimi svoje děti, aby na vlastní oči viděly, jak se tehdy žilo. Staré věci jsou kusem historie, a vypráví příběhy lidí, co už odešli.
Babička se toho držela jako klíště
Kdysi si naše babička, která nerozuměla Sametové revoluci, uschovala jeden obrázek v trochu odřeném rámečku pod matraci. Možná na památku, možná na zlé časy. Tehdy nechápala, jak se může všechno kolem nás a náš celý život ze dne na den změnit. A to jí ještě nebylo padesát. Dnes je jí přes osmdesát, paměť jí slouží, nové době sice těžko, ale nakonec přivykla, ba dokonce na ní shledala i cosi pozitivního, ale od obrázku se neodloučila. Chtěla mít něco, co jí bude staré časy (tím měla samozřejmě na mysli své mládí, ale také řád a jistoty), připomínat.
Na obrázku není pro nás laiky nic tak mimořádného, mohl by to být obrázek města s podivně rozevlátými vrbami na břehu řeky. Mohla by to ovšem být také Praha, tou řekou Vltava, a jak se zdá, mohlo by se jednat o jeden z prvních pražských obrázků Oskara Kokoschky, z doby, kdy z Rakouska emigroval do Prahy. Nakonec to byla pravda a z naší osmdesátileté babičky je milionářka. A to i přesto, že rámeček byl poškrábaný a plátno trochu zašlé…
