Babička schovávala tyhle skleničky jako oko v hlavě. Teď víme proč, dneska mají cenu přes 200 tisíc

Málokdy to říkám, ale v něčem měly babičky pravdu pravdoucí, ať už šlo o jejich rady ohledně léčitelství nebo když mi říkaly, že se něčeho nemám dotýkat, protože se to schovává pro speciální příležitost. Vy všichni, co jste je poslouchali, teď máte dost možná doma opravdový poklad.

Každá rodina má doma něco, co se dědí z generace na generaci. Někdy jde o šperky, jindy o starý porcelán, který se vyndával jen tehdy, když přišla návštěva. Vzpomínky na to, jak babička otevírala kredenc a z horní police opatrně sundávala něco, čeho se jindy nesmělo ani dotknout, má spousta lidí. Tehdy se tomu přikládala „sváteční hodnota“, ale dnes ji to doopravdy má.

Když se něco šetří pro svátky

Stačilo pár desetiletí, aby se z předmětu běžné domácnosti stal sběratelský klenot. Co kdysi zdobilo vitrínu vedle porcelánové panenky a ručně vyšívaného ubrusu, dnes míří do aukcí a láká sběratele z celého světa. Přitom jde často o věci, které lidé ani nepovažují za nic mimořádného. Stačí otevřít starou skříň, vytáhnout zaprášenou krabici a zjistit, že uvnitř leží malý poklad.

Takové příběhy dnes nejsou výjimkou. Staré věci, které se dřív používaly „jen na svátky“, mají dnes úplně jinou hodnotu. Nejen citovou, ale i finanční. Přesně to platí i pro předměty, které zdobily české domácnosti v druhé polovině minulého století.

Pamatujete si na skleničky s tenkým lemem ze zlata, které se používaly maximálně dvakrát do roka? Nebo na broušené karafy, které se vytahovaly, když přišli hosté? Babičky je leštily, ukládaly do kredence a pečlivě chránily, protože „na běžné pití jsou moc hezké“. A měly pravdu, protože dnes by se mnozí divili, jakou mají cenu.

Dříve jsme na to nesahali my, teď naše děti

Jedním z nejžádanějších kousků posledních let se stalo broušené české křišťálové sklo, které vzniklo v dílnách Moser, Egermann či v harrachovské sklárně. To dnes patří mezi nejcennější ukázky sklářského umění. Každý kus vznikal pod rukama zkušených sklářů, kteří brousili a zdobili každý detail s naprostou pečlivostí.

Vyrábělo se jen omezené množství kusů, takže dnes má takové sklo hodnotu, která se klidně vyšplhá k desítkám tisíc korun. Jedna z původních sad sklenic značky Moser z padesátých let tak může hravě překročit cenu 200 tisíc korun. Jedna karafa z broušeného skla se zlatým zdobením z téhož období se běžně pohybuje kolem 20 tisíc. Takže pokud máte doma celé servisy, které se používaly jen „na slavnostní chvíle“, můžete sedět doslova na zlatém dole.

V tomhle měly babičky pravdu, to že se je bály používat, zachránilo jejich hodnotu. Sklo zůstalo nepoškozené a zlacení neodřené. Nejde ale jen o skleničky. Hodnotu mají i porcelánové servisy z Dubí, Karlových Varů nebo Vraného, které se vyráběly na přelomu 40. a 60. let. Mnohé z nich byly ručně malované, doplněné o zlaté linky nebo jemné květinové vzory. Některé série, původně určené pro export, se do českých domácností dostaly jen náhodou a dnes jsou mezi sběrateli vyhledávaným zbožím.

Honem běžte šmejdit

Pokud tedy máte doma po babičce starý kredenc, možná by stálo za to do něj nahlédnout. Sada křišťálu, který se třpytí i po desetiletích, nebo porcelánu, který byl kdysi symbolem dobrého vkusu, má dnes cenu, která se vyrovná menšímu automobilu.

Když se podobné poklady dostanou do aukce, obvykle se kolem nich strhne boj. Ceny se během několika minut zvedají o desítky tisíc a lidé, kteří je měli doma celý život, často ani netuší, jak cenné věci vlastně měli.

Jen máloco dnes tak dobře kombinuje vzpomínku, řemeslnou kvalitu a rostoucí tržní cenu. Takže pokud někde v rohu kuchyně stojí kredenc, do kterého jste se léta nepodívali, možná nastal ten správný čas, tam nahlédnout. Za dvířky, které se otevíraly jen o Vánocích, se může skrývat něco, co má větší cenu, než si myslíte.