V každé domácnosti běžná věc. Lékaři ale varují, že už 20 let nemá v kuchyni co dělat

Walter White z Perníkového táty by vám řekl, že chemie se skrývá všude, i tam, kde to nejméně čekáte. Jenomže tentokrát nejde o laboratoř v poušti, ale o vaši kuchyni. Jeden předmět tam možná máte ještě od babičky, jiný jste si přivezli z dovolené a třetí používáte každé ráno. 

Lékaři přitom varují, že při kontaktu s určitými potravinami uvolňuje do jídla kov.

Perníkový táta by tohle věděl, vy možná ne

Perníkový táta je seriál o tom, jak chemie dokáže zničit život, když s ní člověk zachází nezodpovědně. Walter White to věděl a dělal to vědomě. My to naopak děláme nevědomě a každý den. Vaříme rajčatovou omáčku, dáme do hrnce citron, přidáme ocet. Jenže otázkou, kterou už si neklademe, je, z čeho ten hrnec vlastně je.

V české kuchyni se pořád schovávají věci, které tam podle odborníků dávno nepatří. Hliníkový hrnec z chaty slouží spolehlivě dvacet let, moka z dovolené v Itálii stojí na poličce a stará konvička po babičce pořád funguje. Jenomže právě u těchhle předmětů odborníci bijí na poplach.

Rajčatová omáčka a kov v jednom hrnci

Hliník a kyselé potraviny se nemají rády. Rajčata, citron, ocet nebo kyselé zelí způsobují při vaření to, že se z hliníkového povrchu uvolňují kovové ionty přímo do jídla. Čím déle se vaří a čím vyšší je teplota, tím víc hliníku skončí v omáčce, polévce nebo guláši.

Vědci změřili hladinu hliníku v krvi lidem, kteří pravidelně vaří kyselá jídla v hliníkovém nádobí, a výsledek je nepříjemný. Tihle lidé mají v krvi až dvakrát víc tohoto kovu než ti, kteří hliník v kuchyni nepoužívají.

A co je možná ještě překvapivější, týden vaření kyselých pokrmů v takovém nádobí může u dítěte stačit k překročení přijatelné týdenní dávky hliníku.

Ze školní jídelny rovnou na chatu

Kdo chodil do školní jídelny v osmdesátých nebo devadesátých letech, hliníkové příbory zná velmi dobře. Byly lehké, levné a prakticky nezničitelné. Dnes jsou hliníkové příbory ze školních jídelen naštěstí pryč. Zákon říká, že hliník smí přijít do styku s potravinami jen tam, kde nejsou silně kyselé potraviny, a to maximálně na čtyři hodiny. 

Tahle pravidla ale většina lidí doma nedodržuje, protože o nich většinou ani neví. Starý hliníkový hrnec z chaty klidně používají k vaření rajčatové omáčky, protože už to tak dělají dvacet let, tak proč to měnit. Přitom právě v tomto případě se zvyšuje riziko uvolňování kovu do jídla.

Co se skrývá v oblíbené italské konvičce

Moka konvička je věc, která v italských obchodech vypadá neodolatelně. Přiveze si ji skoro každý turista a pak ji doma používá roky. Jenomže ne každá moka je stejná. Levné kusy z tržišť a internetových obchodů sice vypadají jako ty dražší, ale ochrannou vrstvou uvnitř nedisponují.

Kvalitní značky mají vnitřek ošetřený tak, aby káva nepřicházela přímo do kontaktu s holým hliníkem. Levné kopie bez certifikace to ale neřeší a káva je kyselá.

Kdo každý den pije kávu z nekvalitní hliníkové konvičky, pravidelně si přidává do šálku víc kovu, než by bylo potřeba.

Každé desáté dítě překračuje přijatelnou dávku

Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA stanovil v roce 2008 přijatelný týdenní příjem hliníku na jeden miligram na kilogram tělesné hmotnosti. Průměrný dospělý Čech tuhle hranici nepřekračuje. 

Ale přibližně každé desáté dítě ve věku čtyři až devět let ano. Děti jsou přitom skupinou, u které je nadměrný příjem hliníku nejproblematičtější. Hliník se v těle postupně ukládá, zejména v plicích a kostech. A to samozřejmě není zdravé.

Máte doma staré hliníkové nádobí nebo moka konvičku z dovolené? Napište nám do komentářů, jestli jste o této problematice věděli, nebo vás to překvapilo.

Zdroje: dumazahrada.cz, stavebniny-chemie.cz, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov