Za Husáka po tomhle jídle šílely celé paneláky. Dnešní děti ho považují za „blivajz na talíři“

Každá doba má svá specifika. Mění se politické názory, oblékání, vzhled domácnosti, na co koukáme a také to, co jíme. Jídlo je totiž součástí kultury a každé období je s nějakým druhem jídla úzce spjaté. V dnešní době už máme na výběr z jídla téměř vše, ale ještě nedávno tomu tak nebylo. Husákovy děti zažily jinou dobu než tu, kterou nyní zažíváme my.

Jídlo je něco, co nás doprovází na každodenní bázi. Bez jídla se v životě jen těžko obejdeme a doprovází nás i u důležitých životních událostí. Dokáže ovlivňovat i to, jak se cítíme, a obyčejné okamžiky dokáže proměnit v mimořádné momenty. Za socialismu byly některé potraviny obzvlášť výjimečné a mít je doma byl opravdový luxus.

Jídlo a nákupy v období socialismu

Socialismus byl specifickou dobou v dějinách naší země. Někteří jej vzpomínají jako nejlepší období jejich života, jiní by na něj nejraději zapomněli. Specifický byl také v tom, co se jedlo a jaké potraviny byly dostupné. Před obchody se často stály dlouhé fronty a nedostatek zboží působil i soupeření o některé produkty.

Ceny byly sice stabilní, nízké a pevně dané, ale to vůbec neznamenalo, že byste si mohli koupit cokoliv a kdykoliv. Například auto značky Škoda stálo v roce 1980 60 000 Kč, ale museli jste na něj dlouho čekat v pořadníku. Také na pračky či barevné televize si lidé museli vystát řadu. Někdy čekali i hodiny před obchodem, aby se na ně dostalo.

Existovalo také luxusní zboží, které bylo dostupné jen málokdy a mít jej doma byla velká vzácnost. Například pomeranče, ananasy nebo mandarinky byly k dostání jen ve výjimečných případech, třeba o Vánocích. V dnešní době jsou to pro nás obyčejné potraviny, ale za socialismu se jednalo o opravdový poklad.

Oblíbený obchod socialistické doby

Asi jste už slyšeli název Tuzex? Právě tento obchod byl úzce spjatý se socialistickou dobou a babičky na něj do dnešního dne velmi rády vzpomínají. Nákupy v tomto obchodě nebyly tak jednoduché. Celkově jich po České republice nebylo zas tolik a největší počet se nacházel v hlavním městě, Praze.

V obchodě sice byly dostupné luxusní věci jako elektronika či kosmetika ze Západu, ale nakoupit šlo zde jen za bony. Bony dostávali hlavně lidé, kteří pracovali v zahraničí. To, co si vydělali, museli při příjezdu do Československa odevzdat státu, ten jim za to nabídl právě zmíněné bony. Proto se rozjel takzvaný černý trh s bony, aby v Tuzexu mohli nakoupit i ostatní. Veksláci, kteří bony prodávali, postávali u prodejen Tuzexu a nabízeli bony náhodným kolemjdoucím.

Co se nejčastěji jedlo?

Oblíbené pokrmy měla i socialistická doba, a i když se často jednalo o něco jednoduchého, většinou to sklidilo velkou parádu. Dokonce i v dnešní době si některé z nich lidé rádi uvaří. Jídla se připravovala z toho, co bylo doma, a ačkoliv tyto recepty nemusí znít vábně, po vyzkoušení sami zjistíte, že je to lepší, než byste čekali.

Třeba takový kuřecí plátek s broskví se ještě do teď objevuje ve školních jídelnách a najdete jej i v některých nabídkách restaurací. Kombinace broskve a kuřecího masa nezní jako zrovna skvělá kombinace, ale opak je pravdou. Když vše připravíte správně, jedná se o velmi chutné a vydařené jídlo.

Nelze ale opomenout snad nejoblíbenější pochoutku této doby, která je velice jednoduchá na přípravu a hlavně velmi chutná. Co jiného to může být než chleba ve vajíčku? Ten si zvládnete připravit téměř kdykoliv, protože suroviny na přípravu většinou máte doma všichni.

Když k tomu přidáte třeba šunku, sýr a zeleninu, hned máte naprosto výbornou večeři nebo snídani. Dnešní děti bohužel chleba ve vajíčku spíše neznají a pokud ano, dávají přednost jinému jídlu. Jak nedávno zaznělo na Redditu, označují totiž tuhle pochoutku za „blivajz na talíři“.