Tenhle film pochopí jen Husákovy děti. Bez něj by byl socialismus jak svíčková bez knedlíku
Bez tohoto filmu by byl český socialistický film tak trochu jako svíčková bez knedlíku. Ve své době ho žrali úplně všichni a popularitu si drží dodnes. V hlavní roli veksláci, džínové bundy a taky hlášky, které jsou dnes už lidovky. O jaký klenot se jedná a proč jsme ho žrali? Pojďte se podívat.
Řeč je samo sebou o filmu Bony a klid, který v roce 1987 přišel s originálním a odvážným nápadem, ze kterého tehdejší Československo šílelo. Krimi komedie, která pojednávala o vekslácích, Tuzexových obchodech a velkých obnosech peněz jednoduše uhranula všechny a stala se ikonou konce 80. let. Především kvůli dnes už legendárním hláškám a skvělým kulisám se snímek zapsal tučným písmem i do historie českého filmu. Bony a klid tehdy pravidelně plnil celé kinosály a lidé by na něj pravděpodobně chodili i dnes. Bez tohoto filmu by byl sklonek socialismu bezesporu o dost nudnější. Proč je tenhle film takový klenot, na to se pojďme společně podívat.
Rentgen socialistických 80. let
Bony a klid o Víta Olmera ukázal v roce 1987, kdy vyšel, jaký socialismus ve skutečnosti je. Šedé a odrbané paneláky, nekonečně dlouhé čekání na základní potraviny a především Tuzexy jako svatostánky Západu, kde se daly pořídit ty nejlepší kusy oblečení a dalšího nedostatkového zboží. Film nabídl mimo jiné příběhy veksláků, kteří ze všeho nejvíce chtěli rychle získat prachy a snít o svobodě. Film byl v mnohém pohled na obyčejné lidi a sonda do ulic Prahy a jejich obyvatel. Jan Potměšil a Veronika Žilková v hlavních rolích navíc předvedli skvělý výkon a dokonale ztvárnili Martina a Evu. Dvojici frajerů, kteří toužili po neomezených možnostech a svobodě.
Film Bony a klid nebyl jenom pouhou socialistickou komedií, byl snímkem, který zrcadlí dobu. Ukazuje příběhy o těch, kteří v nudné komunistické šedi sní o něčem lepším a chtějí něco víc. Je to esence sklonku tvrdých 80. let.
Hlášky, co zlidověly
Kdo by hlavně neznal ikonické hlášky z tohoto filmu. I ty jsou jedním ze stěžejních aspektů úspěchu a kultovního statusu filmu. Bony a klid je od začátku dokonce nabitý vtipem a hlody, které se jen tak neoposlouchají. Ať už se jednalo o Martinovy sebevědomé plány nebo Eviny přidrzlé hlášky, z hlavy je jenom tak nedostanete. Minimálně notnou dobu po shlédnutí filmu. Bony a klid rozesmíval doslova celá kina. Humor celého filmu, který se podařil Vítu Olmerovi přes cenzuru do filmu propašovat, je navíc specifický svojí ostrostí, drsností, ale i smutností, která je pro socialistickou komedii bohužel typická. Ze všeho nejvíc byl ale trefný a dokázal podprahově kritizovat celý systém. Na film se mohli navíc koukat všichni. Děti, rodiče i prarodiče, jelikož si v něm každý mohl najít kousek toho svého.
Proč jsme ho všichni žrali?
Proč byl ale zrovna Bony a klid takový kasovní trhák? Jednoduše měl všechno od vtipu přes skvělé kostýmy a lokace až po skvěle obsazené herce na svém místě. Kritiku tehdejší dobové reality, která dokázala být plytká a nudná dokázal rozčísnout a nabídnout lidem něco nového. Do karet mu ale hrál i fakt, že socialistická garnitura už pomalu ztrácela pevnou půdu pod nohama a ztrácela svou moc.
Film tak dokázal krásně zaujmout své místo na sklonku totalitního režimu a těsně před otevřením bran na Západ promluvit k dětem a dospívajícím, kteří snili o volnosti a svobodě, ale i k dospělým, kteří věděli jak těžké je sehnat bony, které pak mohli v Tuzexech vyměňovat za těžko dostupné zboží. I proto se tenhle snímek asi jen tak neomrzí, a lidé si ho v televizním vysílání budou rok co rok připomínat, jako sondu do dob minulých a zároveň vtipnou ozdobu konce komunismu.
Zdroje: csfd.cz, wikipedia.org, filmovyprehled.cz
