Pamatujete na Broučky? Nebyl to Večerníček na dobrou noc. Byl to mezinárodní průšvih
Kdo by nemiloval tyhle malé každodenní hrdiny našeho oblíbeného Večerníčku. Na první pohled se mohou zdát jako pouhá neškodná pohádková stvoření, ale věděli jste o tom, že nevědomky rozpoutala docela dusnou atmosféru na mezinárodní scéně? Pojďte se podívat, který Večerníček naštval naše zahraniční sousedy.
Když se u nás řekne Večerníček, spousta lidí si představí právě tato malá stvoření. Tenhle loutkový seriál z počátku roku 1967 nás všechny učil, jak žít poctivým způsobem života, bavil a uspával naše děti a předával různá životní moudra. Zamilovali si ho samozřejmě i dospělí a během vysílání se stal ikonou českých pohádek.
Knižní předlohu tomuto Večerníčku vytvořil Jan Karafiát, který svým způsobem formoval dětství hned několika generací. Ale jeho výtvor nebyl všude přijímán úplně kladně. Dokonce se tihle malí hmyzáci stali prostředkem mezinárodního rozruchu. Naše blízké sousedy totiž hodnoty vyobrazované v tomto seriálu dost pohoršovaly. Pojďme se společně podívat na to, jak málem nevinná loutková pohádka způsobila politické rozbroje.
Večerníček s posláním
Příběhy Jana Karafiáta nejsou jenom pouhými pohádkami. Sám Jan Karafiát totiž byl evangelickým farářem, který do nich vkládat křesťanské normy a hodnoty. Stěžejní pro něj byly motivy poctivosti, víry, rodiny a laskavosti. Posléze se jeho ikoničtí Broučci dostaly i na televizní obrazovky, když se jich v roce 1967 chopila Československá televize. Ta je pojala trochu svérázným způsobem a udělala z jeho knižní předlohy loutkový seriál, který doslova překypoval příběhy, písničkami a kouzelnými postavami. Děti ve své době Broučky milovaly, sledovaly jejich vývoj a růst. Učily se díky nim překonávat životní překážky a řešit různorodé problémy v souladu s těmi správnými normami. Jenže ne všem se tyhle hodnoty líbily. Problém s tím měli především za hranicemi Československa.
Kde se vzal „skandál“?
Problém začal vznikat v 70. letech v sousedním Polsku. Tamní televize chtěla samozřejmě vysílat u nás populární Broučky jako milou a zábavnou pohádku pro děti, ale místní cenzorský úřad měl s Karafiátovým seriálem problém. Nelíbily se jim výrazně náboženské, silně křesťanské, hodnoty v socialistickém seriálu. Karafiátovo vyobrazení a protlačování motivu víry a křesťanské morálky bylo podle jejich úsudku až příliš „katolické“. To samozřejmě nemohlo mít v té době ve státní televizi prostor – a tak polští úředníci vzali věc do vlastních rukou. Seriál tak čelil hned několika stížnostem, že prý účelně podrývá režim a je protisocialistický. To samozřejmě volalo po odpovědi z české strany, která nakonec i přišla. Sice se naši diplomaté a politici trochu zapotili, ale nakonec potenciální požár uhasili v zárodku. Mezinárodní poprask se tak nakonec poměrně ututlal a blížící se konflikt se vyřešil v poklidu.
Proč se jednalo jen o planý poplach?
Největší slovo měli samozřejmě sami českoslovenští tvůrci, kteří se ve finále nad celou situaci jenom poušklíbli a pokračovali ve své práci dál. Seriál tak na tuhle kaňku v historii rychle zapomněl a pokračoval vesele dál. Děti u nás ho stále milovaly a rodiče ji ho vesele pouštěli před spaním. Navíc byli rádi, že se jejich ratolestem vštěpují nějaké usměrňující hodnoty, které jsou spojené s něčím jiným, než se socialistickou doktrínou. Navíc představovány nenásilnou a příjemnou formou. Politici a diplomaté konflikt uzavřeli s polskými sousedy potichu za zavřenými dveřmi a čeští tvůrci si z této „krize“ dělají dodnes tak trochu srandu. A my tak máme dodnes k dispozici naše milované Broučky, a nebyla k tomu potřeba ani mezinárodní hádka.
Zdroje: csfd.cz, autorský text, wikipedia.org
