Miluju moderní styl, ale bydlení Petry Hřebíčkové mě odrovnalo. Nejradši bych vyhodila půlku nábytku

Žiju v moderním pražském bytě a myslela jsem si, že mám všechno. Metro na dosah, kavárny za rohem a žádné starosti. Pak jsem ale viděla fotky oblíbené české herečky z její zahrady. Měla gumáky, bláto bylo všude kolem ní, a přitom vypadala radostněji než já za posledních šest měsíců.

Poslední roky žiju ve městě a připadalo mi to skvělé. Ráno vstanu a za deset minut jsem v práci. Večer jdu na večeři do restaurace nebo do divadla za rohem. A o víkendu zajdu na výstavu nebo na procházku podél Vltavy. Mám moderní byt s klimatizací a topením na jedno zmáčknutí. Zdálo se mi, že tohle je ta ideální volba.

Nedávno jsem ale na internetu narazila na fotky Petry Hřebíčkové. Stála na zahradě v gumákách, celá od bláta, s nářadím v ruce a vypadala šťastnější než kdokoliv, koho jsem potkala v pražském metru za poslední měsíc. 

A v tu chvíli mi docvaklo, že si tu svou městskou pohodlnost asi trochu idealizuju.

Moje pohodlí a její svoboda

V bytě mám všechno po ruce. V létě zapnu klimatizaci, v zimě pustím topení a uklízení mi zabere hodinu týdně. Nemám ani žádné starosti s opravami střechy nebo čištěním studny. Potřebuju rajčata? Zajdu do supermarketu. Chci čerstvý vzduch? No, to otevřu okno a nadechnu se výfuků z ulice.

Petra má venkovský dům. Podle toho, co jsem četla, ho pořídila ve chvíli, kdy jí docházela trpělivost s městským životem. A mám pocit, že zatímco já si namlouvám, že žiju pohodlně, ona má něco mnohem hodnotnějšího, a to svobodu.

Má možnost si zasadit vlastní zeleninu. Svobodu nechat děti běhat venku bez strachu, že je přejede auto. Může si udělat vlastní záhon jenom podle svých představ. Oproti tomu já mám jeden kaktus na okenním parapetu. 

Když vám dojde, co jste propásli

Nejde jen o venkovský dům jako spíše o celý ten způsob života. Petra dře jako mezek, natáčí seriály, hraje divadlo, je vzhůru dlouho do noci a pak vyčerpaná padá do postele. Má náročnější, nabitější program než většina lidí, které znám. A přesto v sobě našla sílu zvelebovat zahradu.

Když jsem viděla ty fotky, jak se brodí bahnem s lopatou, uvědomila jsem si, že problém není v čase. Problém je v tom, co považujeme za důležité. Já trávím soboty v nákupním centru a ona prací na zahradě. Já mám čistý byt a ona špinavé ruce. Ale tahle špinavost jí dává víc než moje čistota mně.

Její partner podle všeho chalupu miluje ještě víc než ona. Místo relaxu po práci se věnuje opravám a údržbě. Dokonce se stalo, že upřednostnil dodávku materiálu před tím, aby zůstal doma v den narození jejich nejmladšího dítěte. 

Co mi pražský byt nedá?

Sedím ve svém krásně zařízeném bytě a uvědomuju si jeho limity. Nemohu si zasadit vlastní zeleninu. Nemám kam dát stromek ani květinový záhon. Když potřebuju čerstvý vzduch, musím jít ven mezi davy lidí a psů hledající volné místo v přeplněném parku.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Petra Hřebíčková (@petra.hrebickova)

Petra otevře dveře a je venku. Může si zasadit, co chce, stavět, co uzná za vhodné a dýchat vzduch, který nepáchne po benzínu. Zkrátka má možnost si vše zvelebit podle vlastních představ, ne podle toho, co jí povolí družstvo.

Relaxuje zahradničením. Což zní na první dobrou jako naprostý nesmysl, dokud to nezkusíte. Po celém dni zavřená v maskérně a na place chcete jít ven a hýbat se, ne se zhroutit před telkou. Já odpočívám tím, že ležím a cpu se chipsama u seriálu. Ona tím, že maká na zahradě. A musím říct, že Petra Hřebíčková díky tomu vypadá mnohem odpočatěji.

Venkov versus město

Chalupa samozřejmě není bezstarostná jako byt. Něco vyteče, něco praskne, něco se pokazí. V bytě vytočíte číslo na správce, kdežto tady to buď vyřešíte sami, nebo si to zaplatíte z vlastní kapsy. Ale právě proto, že do toho musíte dávat tolik energie, k tomu máte pak úplně jiný vztah než k pronajatému bytu.

Zdroje: zeny.iprima.cz, idnes.cz, blesk.cz