Byl terčem posměchu a celé Česko ho mělo za troubu. Po 40 letech je z něj muž, kterého miluje každý

Ztvárnil jednu z nejvýraznějších rolí, ale ve skutečnosti byl pomalý, naivní a zmatený. V běžných věcech se ztrácel, ale přesto si dokázal najít přízeň celé řady diváků, kteří ho milují dodnes. Jeho jednoduchý smích se nám dostal pod kůži a i když toho moc nenamluvil, jeho postava zasáhla nás všechny. Přestože nebyl chytrý, měl velké srdce. Málokdo by však čekal, že se z jedné postavy z malé vesnice stane nesmrtelná legenda. Poznáte, o koho se jedná?

Psal se rok 1985, kdy režisér Jiří Menzel uvedl československou komedii, která se právoplatně zapsala mezi české kultovní klasiky. Scénář k filmu napsal Zdeněk Svěrák a podílel se tak na zrodu největšího trouby socialismu. Na první pohled vypadal jako každý jiný normální kluk. Později jsme však měli tu čest zjistit, že se jednalo o tichého mladíka s dětskou duší. Byl upřímný, ale jeho přemýšlení a výrazům se všichni smáli. 

Lidé se mu smáli, ale jeho srdce zůstalo nedotčené

Jeho postava dostala jméno Ota a stala se symbolem lidskosti i dobroty. Měl svého parťáka, se kterým pracoval, ale byl zkrátka jiný, než ostatní. Ze všech sil se snažil zapadnout a dělat něco, co má smysl a je platné. Ale jeho jinakost mu to vůbec neulehčovala. 

Čas od času udělal nějakou hloupost, která divákům přišla komická, ale on to nikdy nemyslel zle. To je jeden z důvodů, proč si ho tolik zamilovali. I když nepatřil mezi ty nejchytřejší, ukazoval nám, že být jiný je lidské a rozhodně ne nenormální. Svou nevinností navíc dokázal obměkčit i ty největší tvrďáky. 

Několik měsíců žil jako bezdomovec

Za postavou Otíka Rákosníka stojí maďarský herec jménem János Bán. Muž, který oplývá takovým hereckým talentem, že si řada diváků při sledování filmu Vesničko má středisková myslela, že hraje sám sebe. Jeho ztvárnění bylo tak přirozené a věrohodné, že jsme si říkali, že to přece ani nejde tak dobře zahrát. Ale opak je pravdou – zvládl to mistrně.

Mnohé jistě nepřekvapí, že to byla právě tato role, která ho proslavila. Do té doby si ale zažil nelehké časy, při kterých se musel potýkat s chudobou a nějakou dobu dokonce žil jako bezdomovec. Osudovým se mu stalo vystoupení v Praze, kdy hrál roli venkovského prosťáčka. Tehdy si jeho velkého talentu všiml sám Jiří Menzel.

Nebylo to však jejich první setkání. Portál medium.seznam.cz doplňuje, že „Menzel se s Jánosem znal již od roku 1979, kdy se setkali při natáčení snímku Každou středu a pamatoval si ho z některých jeho divadelních rolí.” Když režisér hledal představitele pro Otíka, János byl jasná volba. A jak se později ukázalo, volba byla více než správná.

Zaměřil se na detaily, které vytvořily dokonalý celek

Do své role se vžil se vším všudy, snažil se ji vypiplat k dokonalosti a sám přicházel s nápady na vylepšení jednotlivých detailů, které ale tvořily celek. Navštěvoval postižené děti a pozoroval jejich mimiku a řeč, aby ji mohl co nejvíce napodobit. Vzpomínáte si na Otíkův předkus a velké zuby? Tak přesně to byl Jánosův nápad. 

Říkal si, že by s tím mohl vypadat více autenticky, a tak si po svolení Menzela a Svěráka nechal vyrobit speciální protézu pro vytvoření velkých zubů. Nejen že tím udělal postavu tak originální, ale také to pomohlo k věrohodnějšímu hereckému výkonu. A my musíme uznat, že se mu to skutečně povedlo.

Milujeme ho naprosto všichni

Komedii Vesničko má středisková si zamilovali nejen diváci, ale také filmoví kritici. V roce 1987 byl například nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů a mimo to několik ocenění i získal. Jedná se například o francouzskou Velkou cenu kritiky, na MFF Prades získal 1. cenu a na MFF Aurillac získal hlavní cenu. Sám Menzel získal Cenu Martina Friče, Cenu ekumenické poroty a Zvláštní cenu poroty. Jedná se zkrátka o film úspěšný po všech stránkách, který by měl každý vidět alespoň jednou za život.

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, medium.seznam.cz