Byl to největší blb socialismu s výrazem „já nic, já muzikant“. A pak všem vytřel zrak
Někteří lidé se mohou pyšnit genialitou, která je však dobře skrytá. Je častým jevem, že člověku, kterému je dáno v jedné oblasti, je naopak ubráno v oblasti druhé. To dává vzniknout výstředním géniům, kteří na první pohled nemají co nabídnout. Na pohled druhý však člověk mnohdy odhalí, že se jedná o brilantní mozky, které jsou schopny zaskočit i režim.
Každý z nás asi v životě potkal člověka, který byl výstřední a na první pohled zcela nepochopitelný. Tito lidé se mnohdy pohybují na pomezí nepoužitelnosti a geniality, aniž by si to veřejnost uvědomovala. Podobně tomu bylo i v případě šestnáctiletého mladíka, který byl známý jako místní hlupáček. Za fazónou jednoduchého chlapce se však skrýval geniální mozek, který dokázal předčit i schopnosti svého vzdělaného otce a vytřít tak zrak představitelům totalitního režimu.
Mentální jednoduchost, která zaskočila i režim
Václava Sloupa jsme mohli sledovat jako jednoduchého chlapce, který byl však obdařený výrazným matematickým nadáním. Jeho fiktivní otec, významný nacistický inženýr Habicht, pracoval na projektu nové raketové zbraně, ale nedokázal vyřešit zapeklitou otázku přesného zaměřování.
Jeho syn si mezitím z jeho technických výkresů vyráběl vlaštovky, zatímco otce upozorňoval na chybné výpočty. Jednoho dne však došlo k úmrtí osoby, která se synovi nacistického raketového inženýra vzpříčila. Jednalo se o jeho učitelku, která záhadně zemřela během nenadálého výbuchu.
Vrchní nacističtí pohlaváři a další představitelé německého režimu byli zaskočení tímto záhadným úmrtím a zprvu se jim nedařilo vysvětlit, kdo za tímto atentátem stojí. Mladý učitel, který byl dosazen do pozice učitelky, však tušil, kde je ukrytá pravda. To spustilo sérii událostí, která tragicky vygradovala, zatímco k městu se blížil zničující spojenecký nálet.
Komediální záchvěv uprostřed války
Snímek, o kterém se dnes bavíme, je úspěšná satirická groteska nesoucí název Blbec z Xeenemünde. Jedná se o středometrážní komediální snímek z roku 1962, natočený československým režisérem Jaroslavem Balíkem. Scénář vypracoval sám spolu s Josefem Nesvatbou, který byl zároveň autorem stejnojmenné literární předlohy, povídky z roku 1960.
Film byl pak natočen nedlouho po vydání knihy mezi lety 1961 až 1962 a premiéry se dočkal 1. února roku 1963. Snímek je netradiční jak kombinováním žánrů, tak krátkou metráží. Film Blbec z Xeenemünde se totiž vyznačuje pouhými 44 minutami stopáže, což z něj činí jakousi jednohubku na polovinu večera. Žánrově se pohybuje na pomezí satiry a grotesky, ale i tragikomedie.
Do dnešního dne se však jedná o úspěšnou komedii, která se svého času těšila v tuzemských kinech velikému úspěchu. Snímek byl distribuován spolu s filmem Tarzanova smrt, která byla do filmu převedena taktéž na základě stejnojmenné literární předlohy od Josefa Nesvatby.
Nepřítomný výraz, který vybudoval kariéru
Václav Sloup ztvárnil roli mladého Bruna ve známém snímku naprosto bezchybně. Dodnes je tak tato role považována za jeho snad nejzásadnější. Sloup za sebou v době natáčení tohoto snímku již měl nějaké herecké zkušenosti. Objevil se například v jiných úspěšných filmech jako Král Šumavy či Romeo, Julie a tma z roku 1959.
Po absolvování DAMU v roce 1962 se však rozhodl šlápnout do herecké kariéry naplno a okamžitě z toho vznikl klenot, který je nezapomenutelný. Jeho ikonická role mu tak otevřela dveře do světa úspěšných televizních snímků a z nabyté slávy čerpal ještě dlouho poté.
Následovaly další úspěšné role, jako jeho ztvárnění vůdce party Mažňáka z filmu Záhada hlavolamu z roku 1969, či jeho postava účetního v úspěšných Chalupářích z roku 1975. Jednoduchý Bruno se tak pro Václava Sloupa stal odrazovým můstkem, který si můžeme připomínat i po mnoha a mnoha letech.
zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, cs.wikipedia.org
