Byli u každého oběda i večeře po celém Česku. Dnes po nich neštěkne ani pes, ale kdysi jsme se o ně hádali

Ačkoliv byl život v dobách socialistického Československa komplikovaný, řada lidí na ty časy vzpomíná s láskou. Kromě cenzury, zákazů a udávání totiž minulý režim pro řadu lidí symbolizuje i mládí, dětství a společné prožitky. Svého času jsme si nedokázali představit nedělní odpoledne bez našich oblíbených bavičů. Dnes se po nich ale slehla zem.

V minulých dekádách jsme byli zvyklí trávit svá odpoledne i večery za doprovodu našich oblíbených komiků a všemožných bavičů. Tyto postavy se staly takřka synonymem dobře stráveného společného času. Postupem času však z našich obrazovek zmizely a dnes po nich už ani pes neštěkne. Jak se to stalo, že se naše oblíbené zdroje zábavy ztratily v propadlišti dějin?

Volný čas v nepříliš volném režimu

Socialismus v Československu byl složitým obdobím, na které má řada lidí komplikované a smíšené vzpomínky. Byla to éra neskrývané totality, cenzury a omezování. Pro řadu lidí jsou vzpomínky na minulou éru plné pocitů nedostatku, strachu a potřeby se podvolit. Život v totalitním režimu však nespočíval pouze v recitování budovatelských hesel a mávání vlaječkami.

Nedílnou součástí života v totalitním Československu byl, stejně jako kdykoliv jindy a kdekoliv jinde, volný čas. Děti běhaly mezi paneláky a dospělí s oblibou chodili na procházky do parků. Lidé se scházeli v hospodách, kde sdíleli své strasti nad pivem. Pravidelně se však v průběhu týdne objevovala i společná rodinná odpoledne.

Rozhlas a televize se staly nedílnou součástí trávení volného času. Každá domácnost je zahrnula do svých společných rituálů a nedělní odpočinek se tak mnohdy nesl ve znamení poslouchání oblíbených rozhlasových her nebo sledování socialistických filmů a pořadů.

Odpoledne u televize byla nutností

V 60. letech se v socialistickém Československu rozmohl fenomén chození do kina. Tou dobou byla československá nová vlna na svém vrcholu a tuzemští filmaři tak produkovali jeden film za druhým. Kino však zůstávalo spíše sváteční záležitostí a většinu audiovizuálních médií tak člověk konzumoval v pohodlí svého domova skrze televizní obrazovku.

A právě pořady se staly rutinní záležitostí, kterou si každý zamiloval. Své si dokázal najít každý, od dětí až po dospělé. Pro ty nejmladší zde existoval legendární pořad Studio kamarád se svými průvodci jménem Jů a Hele. Nedělní rána tak byla ve většině československých domácností trávena právě sledováním tohoto pořadu, který znalo každé dítě.

Dospělí lidé pak měli k dispozici i své vlastní pořady. Asi každou domácnost tak svého času opakovaně navštěvoval major Zeman, který řešil jeden zapeklitý případ za druhým. Dalším pravidelným hostem byl i František Bavor ze seriálu Muž na radnici. Ten vznikl z pera legendárního scenáristy Jaroslava Dietla, který stál i za jinými klasikami, jako je seriál Nemocnice na kraji města.

Klasiky, které dnes již nevidíme

Ačkoliv se tak tehdejší odpoledne vyznačovala pravidelným sledováním našich oblíbených televizních postav, dnes je člověk zahlédne jen málokdy. Všechny tyto legendární figury z televizí se totiž postupně vytratily nebo byly nahrazeny jinými. Stojí za tím celá řada důvodů, z nichž Sametová revoluce je tím prvním z nich.

Po roce 1989 přišel televizní rozmach, který znamenal více kanálů, více pořadů a konkurenci zábavy. Programové bloky se rozptýlily a nově vznikající stanice si chtěly vytvořit vlastní zábavní formáty. Docházelo tak k tvoření nových pořadů, které ty staré postupně vytlačily z obrazovek pryč.

Estrády, které byly nedílnou součástí zábavy v dobách socialismu, jsou tak nenávratně pryč, stejně jako oblíbené dětské pořady a všechny postavy, které se v nich kdy objevovaly. Nastala éra nové zábavy, která se vyvíjí rychlostí blesku, éra reality shows a zahraničních seriálů. Tato zábava se stala nedílnou součástí našich dnešních dní, stejně jako kdysi estrády a nedělní dětské pořady. A jednoho dne přijde doba, kdy z ní nezbyde nic než vzpomínky.