Kina mají geniální způsob, jak z lidí vytáhnout peníze. Funguje na 90 % českých diváků, ale je to zlodějina

Vejdete do foyer a první, co vás praští přes nos, nejsou filmové plakáty nebo fronta u pokladny, ale neodolatelná vůně. A přestože jste si doma přísahali, že tentokrát vám bude stačit jen lístek, o pět minut později odcházíte s kbelíkem kukuřice, který by stačil pro menší chovnou stanici, a také s pocitem, že jste vlastně ušetřili.

„Dobrý den, poprosím dva lístky na ten nový český film.“ Tuhle větu jsem řekla za život asi stokrát. A asi devadesátkrát to dopadlo úplně stejně. Stojím tam, v ruce žmoulám lístek, který sám o sobě stál skoro tři stovky, a sleduju tu rodinku před sebou. Táta vypadá, že právě zaplatil hypotéku na menší byt, máma se snaží udržet balanc s tácem plným nachos a děti se rvou o to, kdo bude držet ten největší kelímek s colou. Říkám si, že já tentokrát odolám.

Jenže jak se tak na ně dívám, dostanu se do zóny, kterou mají kinaři zmapovanou lépe než generálové bitevní pole. Vzduchotechnika mi do obličeje foukne tu specifickou směsici soli a tuku. Žaludek se ozve, že už je to hodina, co večeřel, a že by si zase něco dal. A pak se podívám na ceník, a řeknu si „Hele, ten malej stojí skoro stejně jako ten střední. A ten velkej? To je jen o dvacku víc a je tam toho dvakrát tolik.“

O minutu později odcházím. V náručí nesu papírový kýbl velikosti XXL, i když vím, že v půlce filmu budu mít jazyk rozedřený od soli a budu si nadávat. Ale v tu chvíli se cítím jako vítěz systému, ačkoliv jsem právě prohrála.

Proč vždycky koupím ten největší

Tohle není náhoda. A už vůbec se neodvíjí od hladu. Pulty s občerstvením v multikinech, to je vzorový příklad psychologické hry zvané „Decoy effect“ neboli efekt návnady. Všimněte si těch cenovek. Malý popcorn stojí třeba 139 korun… to je hodně, že. Zvlášť, když si svůj můžete vyrobit doma za pár korun. Střední je za 149 korun. A ten obrovský, bezedný „velký“? Za 159 korun! A to se vyplatí, hned si řeknete.

Ta střední velikost tam ale ve skutečnosti není proto, aby se prodávala. Je tam jen jako záludná kamarádka, díky které ta velká velikost vypadá jako neodolatelná nabídka století. Kdyby tam byly jen dvě velikosti: malá za 139 a velká za 159, spousta lidí by si řekla, že nepotřebují velký a ušetří. Ale jakmile přidáte tu iracionální střední variantu, najednou neporovnáváte svou chuť k jídlu s peněženkou, ale porovnáváte střední a velkou porci.

A ta velká vychází jako jasný ekonomický vítěz. Je to jen o pár korun víc! No nekupte to. Kina vás tedy nenápadně donutí koupit si produkt s nejvyšší marží, i když jste ho původně vůbec nechtěli. A vy odcházíte s pocitem, jak jste na to vyzráli.

Ekonomika postavená na horkém vzduchu

Možná si teď říkáte, že je to zlodějina. A z pohledu spotřebitele máte absolutní pravdu. Když se podíváte na výrobní náklady kukuřice, suroviny, která je opravdu levná, 200 g pytlík v BIO kvalitě, z kterého uděláte hromady popcornu, koupíte za 35 Kč, a když tuto cenu porovnáte s prodejní cenou v multiplexu, bavíme se o marži, která se pohybuje klidně kolem 800 procent. Kilo kukuřice stojí pár korun, vy za něj zaplatíte stovky.

Jenže je tu jedno velké „ale“, které kinařům hraje do karet. Bez téhle předražené kukuřice by většina vašich oblíbených multiplexů do měsíce zhasla promítačky. Ekonomika promítání je totiž neúprosná. Z ceny vstupenky, kterou zaplatíte, v roce 2025 to bylo průměrně 180 Kč, si zhruba šedesát procent, někdy i více, okamžitě stáhnou filmová studia a distributoři.

Kinu zůstane malá část. Z toho musí zaplatit nájem v drahém obchodním centru, energie, klimatizaci, platy personálu, úklid rozšlapaného popcornu a technologie. Kdyby přestala kina prodávat předražené nápoje a kukuřici, cena lístku by musela vyletět někam k pěti nebo šesti stovkám.

Chodí ještě vůbec někdo do kina?

Data za loňský rok (2025) ukazují zajímavý trend. Sice nás tam chodí o něco méně, návštěvnost klesla pod 13 milionů diváků, ale jsme ochotni utratit víc, pokud to stojí za to. Už si velmi dobře vybíráme, na co půjdeme. A co máme nejraději, když nám kinosály poskytnou mnohem větší zážitek než domácí kino. IMAX, Dolby Atmos, 4DX si doma jen tak nenasimulujeme.

Největší návštěvnost měl americký Minecraft film, který přitáhl do sálů skoro 860 tisíc lidí. Na druhém místě skončil animák Zootropolis 2. Takže to vypadá, že kinům vládnou děti. Ale i když návštěvnost klesla o 3,3 %, tržby kinům mírně stouply na 2,27 miliardy korun, a to z důvodu, že průměrná cena lístku vzrostla na 180 Kč a my jsme se naučili připlácet si za prémiové sály. A samozřejmě, že kupujeme ten popcorn.

Zdroje: mediaguru.cz, novinky.cz, fandimefilmu.cz, idnes.cz