Čajová konvička, ze které chutnalo i levné Pigi luxusně. Sběratelé za ni dávají přes 70 milionů korun

Čaj se stal nedílnou součástí snídaní mnoha domácností. Pokud máte doma konvičku ještě po babičce, možná vás překvapí, o jaký poklad se jedná. Nedávno byla jedna taková konvice prodána za desítky tisíc korun. 

Historie čajů má dlouholetou tradici. Ta začala již stovky let před naším letopočtem. Podle jedné povídky se dokonce traduje, že šlo o naprostou náhodu. K vaření čaje mělo dojít poté, co jeden z čínských císařů náhodou do vroucí vody přidal listy čajového keře. To, zda je to pravda nebo ne, se již zřejmě nedozvíme. Výroba čaje ale byla skutečně poprvé zaznamenána v Číně. Jako léčivý prostředek se používala od 4. století našeho letopočtu. Již o několik stovek let později byly otevřeny i první čajovny. Teprve poté, v 9. století, se čaj rozšířil do arabských zemí, Japonska a Mongolska. 

Zpočátku byly čaje v Evropě luxusním zbožím 

Než vůbec čaj přišel do Evropy, museli jsme si ještě dlouhé stovky let počkat. V 17. století se začal používat jako drahý a poměrně luxusní lék pro bohaté. Až poté se začal pít tak, jak jej známe dnes. Na samotném začátku se čaj pil z jednoduchých keramických misek. Postupně se začaly používat naprosto obyčejné hliněné konvičky. 

Stejně jako v Asii, také v Evropě bylo v období kolem 18. století podávání čaje obřadným procesem. Dodnes je známé podávání britského čaje o páté. Právě Britové začali používat čajový servis s konvičkou. Jeho součástí zpravidla bývala i cukřenka a drobná nádobka na mléko. 

V období socialismu konvice vyrábělo hned několik podniků 

Z obřadního nalévání čaje se postupem času stala běžná součást dne téměř každé domácnosti. Čaj se začal podávat především ráno při snídani. To, co bylo dříve výsadou bohatých, se v období socialistického Československa stalo běžnou činností. I přesto se hospodyňky předbíhaly v tom, která bude mít hezčí čajový servis nebo alespoň konvičku na přípravu či nalévání čaje. 

Nejčastějším materiálem používaným k výrobě konvic byl v době Československa porcelán, keramika nebo smaltovaná ocel. Zatímco porcelán byl různě dekorován a konvičky byly také na okrasu, smaltované konvice byly levné, odolné a spíše praktické. Mezi státní podniky, které se v minulosti zabývaly výrobou porcelánových konviček, patří Družstvo Jihotvar, Keramo Kožlany nebo G. Benedikt Dvory. 

Originální design dnes stojí desítky tisíc korun 

Především v 50. a 60. letech minulého století byly oblíbené kameninové konvice Družstva Jihotvar. Ty byly vypalovány za velmi vysokých teplot, což vedlo k jejich vysoké odolnosti. Typické byly jejich pastelové barvy. Nezřídka se vyráběly ve folklorním stylu a byly laděny do art-deca. Vzácné kusy vyrobené okolo 60. let dnes můžete prodat za několik tisíc korun. Zatímco pro někoho jsou elegantním retro doplňkem, jiný je pořizuje do svých bohatých sbírek.

Nejdražší konvička za miliony 

Za konvice z Československa běžně získáte maximálně několik desítek tisíc korun. Jedna byla nedávno prodána spolu s čajovým servisem za 137 000 Kč. Říkáte si, že je to vysoká částka? Možná vám vyrazí dech, že v minulosti se v Hongkongu za v přepočtu více než 70 milionů korun prodala zlatá a drahokamy posázená konvice pocházející z dynastie Qing. Ta se tak, alespoň podle dostupných informací, stala vůbec nejdražší konvicí, která kdy byla vydražena.