Tahle československá „pohádka“ mi z dětství udělala horor. Dodnes spím s plyšákem na stráži

Jestli jste si mysleli, že kreslené pohádky jsou jen o roztomilých zvířátkách a princeznách, tento film vás vyvede z omylu rychleji, než se venku zase změní počasí. Promodralé dětské postavy klopýtající sněhem, zlověstný černý mlýn a jednooký mistr, který své učně proměňuje v ptáky.

V březnu 1978 děcka stojí ve frontě na lístky v kině, těší se na pohádku a vůbec netuší, do čeho jdou. Do našich kin právě vtrhla temná síla, která zpochybnila, co vůbec znamená pohádka pro děti. Film byl uveden nejen u nás, ale i v západním Německu pod názvem „Krabat“. Málokdo z tehdejších malých diváků pravděpodobně tušil, že sleduje adaptaci lužickosrbské legendy. Děti vnímaly především tu tíživou, znepokojivou atmosféru, která se jim vrývala pod kůži.

„Krabatee, Krabatee…“, sípal havran hlasem Jaroslava Moučky, a ještě teď se při té vzpomínce člověku ježí chlupy po celém těle. Tmavé odstíny barev a podivné postavičky, to byl zkrátka zajímavý pohádkový zážitek.

Z černého mlýna není návratu

Karel Zeman se v roce 1977 vrátil po dlouhé pauze k animaci a vytvořil „Čarodějova učně“, tedy film, který balancuje někde na pomezí pohádky a děsivého výtvoru. Příběh chudého sirotka Krabata, kterého hlad a zima zaženou do tajemného mlýna, kde pod dohledem děsivého mistra studuje temná kouzla, vyděsil spoustu dětí.

„Myslíte si, že se nedá prožít naprosto totální depka od českého tvůrce barvitých filmů, a ještě navíc animovaná? Tak se podívejte na tohle!!!“ píše jeden z diváků ve své recenzi. A vystihl to skvěle. Pochmurná atmosféra, která se v tomto díle snoubí s tématy, jako je manipulace a obětování, není určená pro citlivé duše.

Jednooký čaroděj, který své učně proměňuje v havrany a nechává je umírat, pokud se mu znelíbí. Mlýn, který mele lidské osudy místo mouky. Chlapec, který si musí před zkouškou vykopat vlastní hrob. To od pohádky přeci jen člověk nečeká.

Když láska poráží černou magii

Uprostřed vší té temnoty je ovšem příběh o lásce a síle lidského ducha. Krabat poruší pravidlo mlýna tím, že se zamiluje do dívky z vesnice. A právě láska se stává hlavní zbraní proti moci čaroděje. I po téměř padesáti letech od svého vzniku film stále nalézá nové fanoušky, případně vyvolává silné reakce:

„Hororová pohádka, krásně poetická, plná fantazie, originality, inteligentní a drsná. Některé pasáže ve mně zanechaly pochybnosti, jestli by se na tohle vlastně vůbec měly dívat děti, z některých scén mrazí,“ zní jedna z recenzí.

Zákulisí tvorby pohádky

Předlohou filmu byla kniha libereckého rodáka Otfrieda Preußlera, který se celý život vedle učitelství věnoval sbírání a zpracování lidové slovesnosti. Zajímavé je, že ještě o dva roky dříve než Preußler zpracoval knižně příběh lužickosrbský spisovatel Jurij Brězan pod názvem „Čorny mlyn“.

Co se týče technického provedení, sáhl Zeman po ploškách, které rozpohyboval pomocí animace. Chytře do filmu zakomponoval i trojrozměrné prvky a skutečné záběry, díky čemuž získal neskutečně autentické efekty vody, kouře nebo plápolajícího ohně. I dnešní filmaři, obklopení nejmodernějšími technologiemi, před Zemanem smekají.

Pohádka, která děti nešetří

Mezi filmovými fanoušky se často diskutuje o tom, zda je vlastně „Čarodějův učeň“ vhodný pro děti. Dnešní rodiče, navyknutí na barevné a optimistické animáky, by možná váhali, jestli mají tento ponurý klenot svým potomkům vůbec pustit. Zároveň mnoho pamětníků vzpomíná, jak těžké bylo po zhlédnutí filmu usnout, a přesto se k němu v dospělosti s nostalgií vracejí. „Čarodějův učeň“ se po letech dočkal i nového zpracování. K vidění byl mimo jiné prvního února v pražském Rudolfinu.

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, novinky.cz