Celé Česko se bude dnes večer mačkat v obýváku. Česká televize nasadí zlatý film s Polívkou a Schmitzerem

České komedie! Na ty se těšily už dřívější generace, my i naše děti. Co nám může být bližšího než humor vlastního národa? A tak jsme rádi, že ani o prázdninách na nás tvůrci televizních programů nezapomínají. Jednu takovou chuťovku nám dopřejí hned dnes večer.

Česká komedie má v naší kinematografii výjimečné postavení. Nejde pouze o žánr, jehož úkolem je pobavit diváky. České humorné příběhy jsou o nás samých – odrážejí mezilidské vztahy, politické dění i životní absurdity. Je to kulturní fenomén, jenž reflektuje to, jací jsme, čemu se smějeme a co nás spojuje. A právě proto má po celé generace své místo v srdcích diváků.

Od klasických filmů jako Světáci, Marečku, podejte mi pero! či Pelíšky, až po současné tituly zůstává základem české filmografie.

České komedie nás dokáží rozesmát až k slzám

Tvůrci českých komedií často pracují s jemnou ironií, situačním humorem a postavami, které ač se zdají být obyčejné, přesto jsou v mnohém výjimečné. Nejde ani tak o efektní pointy nebo velká gesta. Spíš jde o drobné životní momenty, v nichž se většina českých diváků poznává. A v tom je síla českých veseloher: nacházejí humor tam, kde by ho nikdo nehledal. A česká komedie si už zhruba stovku let zachovává jeden základní prvek: schopnost člověka zasmát se sám sobě.

V roce 2008 vznikla komedie, která je jakýmsi propojením humoru a melancholie. Scénář podle knihy Petra Šabacha napsali Petr Jarchovský a Jan Hřebejk. A ten film i režíroval.

Humor, který není jen k smíchu

Příběh se odehrává v zahrádkářské kolonii na pražském „Libeňáku“ v roce 1993. Své stereotypní životy si parta kamarádů zpříjemňuje v tamní hospůdce zlatavým mokem a při těchto chvilkách mají pocit určité sounáležitosti, a nikoliv životních ztroskotanců. Tyto postavy vyvolávají smích, ale zároveň jsou i dojemní.

Každá postava v tomto filmu má své místo a funkci. Dohromady totiž vytváří pestrou mozaiku české společnosti v době posametové transformace.  Když se však jeden z nich dostane do problémů – skořápkáři obehrají naivního Káju o peníze – dokáží se semknout a vymyslet jedinečný plán na okradení skořápkářů. Tato akce je sice ve snímku hlavní komediální zápletkou, ale zároveň je možné ji brát i jako výraz touhy po spravedlnosti a důstojnosti.

Parta nesourodých existencí

V příběhu se objeví Jiří Schmitzer (Tonda), který je majitelem hospody, ale také bývalým politickým vězněm. Má zkušenosti a v této skupině zvláštních lidiček má respekt a ostatní ho berou jako takového neformálního vůdce. Jeho postava nebyla zařazena jen proto, aby se divák smál. Tondova minulost dodává příběhu hloubku – je zástupcem generace, která si prošla totalitním režimem a v porevolučním světě hledá smysl svého života.

Vladimír Javorský ztvárnil postavu chorobného zloděje Pepého, který má snad krádež v krvi. I když jde o postavu komickou, je v ní i kus tragédie – neschopnost člověka vymanit se ze své minulosti. Nicméně tato jeho temná stránka bude velmi dobře využita v akci proti skořápkářům. Miroslav Vladyka představuje naivního Káju, který pracuje jako hlídač v galerii a občas se vydává za falešného kominíka na svatbách. Tam občas také nějakou stovku vydělá, když si na něj rozjaření svatebčané sáhnou pro štěstí.

Petru Formanovi připadla postava Ládi, nadšeného rybáře, ale jinak člověka s klidnou a rozvážnou povahu. Je tu spíš takovým pozorovatelem a tuto skupinu podivných existencí vhodně vyvažuje. Zapomenout nesmíme ani na hlavní ženskou postavu. Je jí Andula, kterou hraje Lenka Vlasáková a je Tondovou přítelkyní.

Všechny postavy jsou v příběhu důležité, ale přece jen…

Bolek Polívka hraje Mrklase, vysloužilého kouzelníka a mistra pouťových triků, v jehož duši sídlí šibalská moudrost. Jeho znalosti, dovednosti a schopnost improvizace budou důležité při na plánování akce proti skořápkářům, aby byl Kája pomstěn.

V partě ovšem nesmí chybět ani starší generace. Jednak je možné ukázat generační napětí, a pak to, jak se člověk, který prožil život za totality snaží pochopit nové pořádky – i když pořádky v devadesátkách…? Role Baluna, Tondova otce, byla svěřena skvělému Josefu Somrovi. No, a jak jsem se ponořila do filmových postav, málem jsem zapomněla název snímku – jmenuje se U mě dobrý.