Celé Česko sevřel strach: Oblíbené nádobí z dob socialismu může spustit demenci i lámání kostí. Nemáte ho doma?

Vzpomeňte si na typickou kuchyni z padesátých let. Na sporáku bublá polévka v lesklém hrnci, na stole leží rozbalená svačina napůl zabalená do stříbrné fólie a v dřezu se suší příbory s matným povrchem. Možná to vypadá idylicky, ale zároveň jde tato pohoda ruku v ruce se zdravotními riziky. 

Lidé tehdy měli jednoduché kritérium výběru. Když něco fungovalo spolehlivě a nestálo moc peněz, bylo to ideální. Že by obyčejný hrnec nebo pánev mohly představovat zdravotní riziko, to nikomu ani nepřišlo na mysl. Vždyť i cigarety se kolikrát prodávaly jako lék na nervy a lékaři doporučovali těhotným ženám skleničku vína na uklidnění.

Doba se ale změnila a s ní i znalosti o tom, co tělu škodí.

Kdy se objevily první varovné signály

Několik let nazpět se ukázalo, že materiál, který naše babičky používaly na denní bázi, může postupně otrávit celou rodinu. Bylo tomu tak zhruba ve stejné době, kdy do kin přišel kultovní film „Marečku, podejte mi pero!“ s nesmrtelnou hláškou „Hliník se odstěhoval do Humpolce!“, to hygienici začínali zjišťovat, že by bylo lepší, kdyby se hliník odstěhoval rovnou i ze všech kuchyní.

Hrnce plné nebezpečí

Řeč je o hliníkovém nádobí, o těch lesklých hrncích, pánvích, příborech a miskách, které měla doma každá rodina. Hliník se stal hitem díky skvělým vlastnostem. Opravdu rychle se zahříval, teplo rozváděl rovnoměrně po celém povrchu a navíc byl lehký jako pírko.

Výrobcům se líbil ještě z jednoho důvodu, byl levný. Zatímco měděné nádobí si mohli dovolit jen bohatí, hliníkové bylo dostupné i pro obyčejné rodiny. Jenže cena není všechno. Problémy začaly, když se hliník dostal do kontaktu s kyselým nebo slaným jídlem. Mohla to být rajčatová omáčka, kysané zelí nebo třeba osolená šunka. Z takového jídla se do organismu dostávalo mnohem více hliníku, než by bylo zdravé. 

Co se v těle děje při předávkování hliníkem?

Tělo hliník vůbec nepotřebuje, na rozdíl od železa nebo vápníku. Ledviny se ho snaží zbavit, ale ne všechen hliník se jim podaří vyloučit. Zbytek putuje do kostí, mozku a dalších orgánů, kde se postupně ukládá.

Lékaři si začali všímat podivností. Lidé vystavení většímu množství hliníku častěji trpěli problémy s nervovým systémem nebo měli slabší kosti. Zvlášť alarmující bylo zjištění, že hliník může ublížit ještě nenarozeným dětem. Někteří odborníci dokonce začali mluvit o možné souvislosti s demencí.

Hygienici testovali i grilovací misky. Kombinace vysoké teploty, soli a kyselých marinád vytvářela ideální podmínky pro uvolňování hliníku. I když se nepřekročily oficiální limity, odborníci doporučili jídlo solit až po sundání z grilu. Zajímavé bylo i testování kempingového ešusu. Do slané vody se z něj uvolnilo jen minimum hliníku. Přesto experti varují před dlouhodobějším uchováváním potravin v hliníkovém nádobí.

Skrytý hliník všude kolem

Možná budete překvapeni, ale hliník jíme každý den, i když doma nemáme jediný hliníkový hrnec. Nejvíce ho obsahuje koření, kakao a sójové výrobky. Extrémně vysoké koncentrace se objevily v některých doplňcích stravy a rýžových nudlích z Asie. 

Průměrný Čech naštěstí vyčerpá jen čtvrtinu bezpečné dávky. Problém ale mají děti, které vzhledem ke své váze konzumují relativně více hliníku než dospělí. Vzpomenete si na slavnou hlášku z filmu Marečku, podejte mi pero!? „Hliník se odstěhoval do Humpolce!“ možná předpověděla budoucnost. 

Hliníkové nádobí se skutečně vytratilo z většiny kuchyní, jen ne do Humpolce, ale do muzeí a na chalupy. A město Humpolec si legrační hlášku náležitě užilo. Například tam otevřeli muzeum.