Celých 40 let si toho nikdo nevšiml: Ve slavné české komedii je zakódovaný tenhle vzkaz od režiséra

V České republice snad není člověka, který by tuhle kultovní komedii neznal. Její hlášky rychle zlidověly a dodnes máme nepokrytou radost, když se nám je podaří vmísit do běžné konverzace. Občas stačí jen naznačit a ostatní dokončí hlášku za vás.

Tato komedie už dávno překročila hranice běžného filmu. Stala se fenoménem, kultem a počinem, který se nikdy neokouká. Jenže pod jejími gagy, slovními hříčkami a milou absurditou se skrývá víc, než se na první pohled zdá.

Hvězdný tým

Když v roce 1976 tenhle film vyšel, podepsaný režisérem Oldřichem Lipským, asi málokdo čekal, že o čtyřicet let později bude stále jednou z nejoblíbenějších českých komedií. I když od začátku měl našlápnuto skvěle, protože scénář vytvořilo neomylné duo Smoljak – Svěrák, kteří si ve filmu i sami zahráli. V kombinaci s Lipským již měli na kontě veleúspěšný film Jáchyme, hoď ho do stroje a samotná scénáristická dvojice ještě oblíbený film Na Samotě u lesa. V nadcházejících letech z jejich pera vzešly další kultovní poklady jako Vrchní, prchni, Rozpuštěný a vypuštěný nebo oblíbený muzikálový Trhák.

Lipský a satira

Oldřich Lipský je znám především jako mistr parodie a satiry. Natočil mimo jiné Čtyři vraždy stačí, drahoušku nebo parodii na americké akční hrdiny Adéla ještě nevečeřela. Ve všech jeho filmech je přítomná určitá forma nadsázky a zrcadlu ke společnosti. Ale právě v této nadsázce vzniká prostor pro kritiku, která by jinak přes cenzuru režimu neprošla.

Škola jako stát

Film Marečku, podejte mi pero! je kombinací několika žánrů – školní a situační komedie, grotesky a hlavně satiry. Celým filmem se prolíná absurdita světa, ve kterém se museli lidé potýkat s nesmyslnou byrokracií a přikázáními, aby mohli kariérně postoupit, byť byli ve svém oboru špičkami a měli za sebou roky praxe. Perfektně zpracovaný scénář, hvězdné obsazení a plynulost děje vytvořili snímek, který na československé filmové databázi utržil závratných 89 % od diváků.

Vzdělání místo praxe

Postava mistra Kroupy, zahraná vynikajícím Jiřím Sovákem, který si musí kvůli kariérnímu postupu dodělat maturitu, je ústředním bodem filmu a zároveň nese právě skrytou symboliku. Kroupa má zkušenosti, rozum i respekt kolegů. Přesto se musí podřídit systému, v němž o schopnostech nerozhoduje praxe, ale vzdělání potvrzené razítkem. Nejde o to, co kdo ví, ale co je schopen odříkat – a právě v tom tvůrci naráží na nesmyslnost státních nařízení a režimu jako takového.

Základem jsou skuteční studenti

Podle Filmového přehledu vzniknul film díky učitelským zkušenostem Smoljaka a Svěráka. Většina postav, které vidíme jsou tak inspirované žáky, které dvojice potkala jak ve svých studijních letech, tak když učili na večerních školách.

Jedním z nich je i legendární Mareček, který snímku tituluje. Postava, která ve filmu žije už pouze v paměti senilního profesora Hrbolka má základ v podobné situaci, kdy měl Svěrák po nastoupení na gymnázium ve třídě studenta, kterého nikdy nikdo neviděl, protože se údajně odstěhoval.

Závěrem

Marečku, podejte mi pero! je dnes považován za jednu z nejmilovanějších českých komedií. Jeho repliky zlidověly, herci podali mimořádné výkony a forma filmu nezestárla. Právě naopak, každé další zhlédnutí nabízí něco nového. Co si ale možná ne každý uvědomí, je hloubka a nadčasovost poselství, které tvůrci ukryli pod vrstvu hlášek a zdánlivé lehkosti.

Tato komedie není jen o škole pro dospělé. Je o systému a pravidlech, které nedávají smysl, ale přesto je třeba se jimi řídit, ať se nám to líbí nebo ne. O společnosti, kde je důležitější vědět správnou odpověď a mít na to papír než být odborníkem ve svém oboru s mnohaletou praxí. A i když má film hlubší přesah a nastavuje zrcadlo režimu, je natočen s lehkostí a humorem, který nás vždycky dostane do kolen.

Zdroje: filmovyprehled.cz, csfd.cz, frekvence1.cz