Touhle hračkou nás babičky děsily, když jsme odmítali jít do postele. Dnes má cenu 50 tisíc i ve špatném stavu

Stála opřená v koutě dětského pokoje. Měla trochu nepřítomný pohled, tvrdé plastové tělo a vlasy, které už dávno ztratily původní barvu. Když jste jako děti zlobili a odmítali jít spát, pomalu by stačilo vám s takovou panenkou pohrozit. Možná jste to tak nevnímali, ale zpětně, když se na ni podíváte teď, tak je dost strašidelná.

Možná přeháním. Možná ne. Ale tyhle hračky ze socialismu totiž vypadají jako některé prokleté předměty z moderních hororů. Někomu možná připadají roztomile retro, mě ale třeba vyloženě děsí. Přesto se dnes některé kusy prodávají za enormní částky. Přitom já bych se to bál vzít domů i zdarma. Dnes si hračka přijde klidně i na 50 tisíc korun, a to i v žalostném stavu.

Hračky vyráběné u nás

V období Československé socialistické republiky byl trh s hračkami omezený. I když hračky tehdy patřily mezi to dostupnější zboží, nedá se to vůbec srovnat s dnešní dobou. Neexistovaly stovky značek ani nekonečný výběr v e-shopech. Výroba byla plánovaná, materiálů nebylo nazbyt a design se podřizoval možnostem továren. Přesto, nebo právě proto, vznikaly hračky, které dnes můžeme jenom závidět.

Mezi nejznámější výrobce patřil národní podnik Hamiro Příbram, který byl prakticky největším producentem panenek v ČSSR až do 90. let. Další podniky jako Směr, Dubena, KDN nebo Chemoplast vyráběly široké spektrum plastových hraček, přičemž panenky tvořily jen část produkce.

Pro výrobu hraček se často používal levný plast a guma, které byly dostupné a relativně snadno zpracovatelné. Jiné hračky byly ze dřeva. Hračky podléhaly stáří a těch dochovaných se značkou „jako nové“ bychom moc nenašli.

Byly hitem v každé domácnosti

Pro děti byla tehdy panenka víc než jen kus plastu. Byla to kamarádka, „miminko“, o které bylo třeba pečovat, nebo model budoucího mateřství. Často měla několik vlastnoručně ušitých šatiček a pletený svetřík od babičky.

Byla to obrovská změna oproti dřívějším látkovým nebo dřevěným panenkám. Plast přinesl nové možnosti. Panenky měly otevírací oči a některé dokonce vydávaly zvuky. I když jejich obličejové rysy byly jednoduché a těla často nepřirozeně tuhá, dětem to bylo jedno. Byly součástí každodenního života. Kdo ani jednu neměl, jakoby nebyl a možná proto je dnes mnoho lidí sbírá. Nesou velkou dávku nostalgie.

Dnes se jich bojíme, přesto je sbíráme

Dnešní hračky jsou úplně jinde. Moderní panenky působí jako zmenšené modelky nebo skutečná miminka. Vždyť ony dnes například i čůrají.

Vedle nich socialistické panenky vypadají jako chudý soused. Často mají nepoměrně velkou hlavu, tvrdé tělo a zvláštní až děsivý výraz, který může někomu připadat jako z hororu. Někdy je doprovází typický zápach starého plastu, který moderní rodiče vyděsí víc než samotný vzhled.

Pro někoho jsou „nechutným“ důkazem minulosti, pro jiného pokladem. Rozhoduje stav, originalita a hlavně původní balení. Panenka v originální krabici s visačkou výrobce může znamenat skutečný jackpot. Sběratelé z Česka i ze zahraničí jsou ochotni zaplatit desítky tisíc korun za dochovaný kus. A i panenka bez oblečku, se zašlými vlasy a drobnými prasklinami může mít překvapivou hodnotu, pokud jde o vzácnější model nebo limitovanou edici.

Děsivé kulturní dědictví

Tyhle plastové panenky jsou dnes kulturním artefaktem. Připomínají dobu, kdy hračky vznikaly podle jiných pravidel, bez licencovaných princezen a marketingových kampaní. Byly jednoduché, někdy nedokonalé, ale autentické, a hlavně byly pořádné. Dnešní děti by z takové panenky radost asi neměly. Pro mnoho dospělých ale představuje kus dětství, pořádnou dávku nostalgie a občas i velmi zajímavou investici.

Takže až příště otevřete starou krabici na půdě a objevíte plastovou panenku s trochu prázdným pohledem, nelekejte se a nepanikařte. Vyhození takové hračky by mohlo být chybou. Možná jste totiž právě našli něco, co má větší cenu, než jste si dokázali představit.

Zdroje: iDNES.cz, blog.aukro.cz, Poznatsvět.cz