V roce 1985 měl tuhle věc doma každý. Dnes si za ni senioři kupují byty v Monaku

Byla to doba, která měla svůj zvláštní rytmus, tíhu, prchavé okamžiky radosti a zásadní životní meze. Bezútěšný a beznadějný svět venku mohl být kompenzován v podstatě jen dvojím způsobem: tím, že se před ním člověk uzavřel, utekl do vlastního nitra a na hmotné statky zcela rezignoval. Nebo si uvnitř, za jednotvárnými okenními tabulemi paneláků či činžovních domů, vybudoval svět vlastní: malé útočiště krásy a estetiky (ať už si o ní dnes myslíme cokoli).

Podoba vlastního interiéru byla ostatně v době normalizace jednou z mála možností svobodného vyjádření: člověk se mohl alespoň symbolicky projevit, vyjádřit vkus nebo potěšit oko. Každá domácnost se tak stala galerií malých radostí kde kombinace vkusu a nevkusu vytvářely už samy o sobě stěží popsatelný zážitek (z dobových fotografií ovšem zřejmý).

Obýváky plné tajemství

Při vstupu do dobového bytu (nejpozději do jeho „srdce“, tedy obýváku), byl návštěvník většinou ohromen (i ochromen) dvěma základními pocity: útulnosti (či naprosté přeplněnosti) a dokonalým pořádkem ( i když na první pohled působil jako dokonalý chaos). Vše mělo své místo a dostávalo svou péči. Základ tvořil televizor, sektorový nábytek a vitríny s „chlubicím“ obsahem, co nejluxusnější koberec a lustr, stoly, židle, křesla, gauč.

A pak tu byly ozdobné individualizující prvky jako bílé ubrusy s krajkou, květináče, sošky, vázy, různé typy zarámovaných obsahů na stěnách i stolech, občas parohy a krucifixy.

A mezi tím vším občas i překvapení. Většinou si ho člověk povšiml, zapamatoval, ale málokdy mu přikládal váhu, resp. hodnotu. Bylo součástí každodenního života, žádná mimořádná specialita. Některé kousky byly realistické, jiné abstraktní či ornamentální, některé výrazné, jiné tlumené. Hlavně rám aby ladil s interiérem.

A některé se staly něčím mnohem víc.

Nad kobercem jiný svět

Tehdy šlo o dekoraci. Dnes víme, že některé z těch „každodenních věcí“ jsou ve skutečnosti originály nebo díla významných autorů. Obrazy, které se po desetiletích „nicnedělání“ na zdi proměnily v cenné sběratelské poklady. A zatímco většina z nich zůstává prvkem nostalgie, pár z nich vystřelilo do astronomických cenových výšin.

Někdy k tomu stačil podpis autora, dobrý stav a doložitelná historie. Jindy se dílo stalo raritou jen proto, že přežilo dobu, ve které vzniklo. Nebo že přežilo fakt, že sloužilo původně „jen k dekoraci“. Každý takový obraz dnes vypráví svůj vlastní příběh: od původního umělce přes domácí stěny a půdní trámy až po prestižní aukční síň, kde se proměňuje v investici čelící času.

Příběh z chalupy

Na okraji vesnice u JZD, v chalupě, kterou nyní vlastní paní Hana, visel na zdi po dlouhá léta až do Sametové revoluce malý poklad. Obraz byl původně zakoupen v 70. letech na výstavce v kulturním domě, kde ho pořídili její rodiče, aby zpestřili interiér chalupy. Přestože byl dílem tehdy relativně neznámého autora, docela se líbil celé rodině a na zdi přežil desetiletí.

V 90. letech, po konzultaci s odborníkem, se ukázalo, že jde o ranou abstraktní malbu Toyen, jejíž hodnota dnes přesahuje 40 milionů korun. Paní Hana vzpomíná: „Nikdy bych nevěřila, že něco, co u nás doma viselo v podstatě jen díky náhodnému nákupu, má dnes takovou cenu.“

Umění, které stárne do krásy

Co dělá z obyčejného kusu něco vzácného? Autor a jeho prestiž, historie a provenience, stav díla a dokonalost zachování. A pak trh: sběratelé a investoři, kteří dokážou ocenit nejen krásu, ale i možnost uchovat hodnotu. Co kdysi bylo doplňkem obýváku, se dnes stává investicí, jež přináší nejen finanční, ale i kulturní kapitál.

Umění totiž stárne do krásy. Zraje. Podobně jako víno. Některé obrazy se s časem stávají nejen vzácnými, ale i emotivně rezonujícími. Jejich linie, barvy a výrazy, původně fungující „jen“ estetický doplněk, dnes odhalují historické souvislosti a geniální umělecké řešení, jež ocenil až světový trh.

Česká jména mezi světovou elitou

České 20. století ukrývá poklady, jejichž hodnota dnes dosahuje desítek milionů korun.

• František Kupka, mistr abstrakce. Ve svých dílech dokázal propojit barvu a formu tak, že působí nadčasově a univerzálně. Jeho abstraktní malby dnes lámou rekordy (například Divertimento II bylo vydraženo za více než 90 milionů korun).
• Toyen: surrealistická malířka, jejíž originální a tajemná plátna dnes patří mezi nejvyhledávanější. Ke svým novým majitelům v Česku i v zahraničí putují za 40–50 milionů korun.
• Emil Filla dokázal ve svých kubistických kompozicích spojit dramatický osud s modernistickou formou. Jeho díla jsou dodnes fascinující a velmi ceněná. Např. dílo Hlava starého muže bylo vydraženo za více než 30 milionu korun.
• Výtvarná díla Josefa Čapka nesoucí stopy tragického života se dnes prodávají za desítky milionů korun. Každý jeho obraz je připomínkou lidské odvahy a umělecké originality.

Aukční rekordman

Doslova vrcholným příkladem je František Kupka a jeho mistrovské dílo Početí (Conception / Danae). Olejomalba z 30. let, inspirovaná moderní technikou, abstrakcí a mašinismem, byla v pražské aukci prodána za 115 milionů korun, což s aukční přirážkou činí celkem 126,5 milionu korun.

Kupku získal privátní sběratel z Evropy, zkušený investor a milovník moderního umění, který dlouhodobě buduje portfolio výjimečných děl 20. století a vlastní několik rezidencí napříč Evropou. Takový typ sběratele spojuje zájem o estetiku, historickou hodnotu a současně kapitálovou investici. Často právě takoví lidé umožňují, aby se české obrazy staly součástí mezinárodních sbírek, luxusního životního stylu i prestiže domácího umění.

Byt v Monaku atd.

Obraz už dávno není jen ozdobou. Může například znamenat možnost změnit životní standard: pořídit si jako senior luxusní byt v Monaku, dopřát si exkluzivní dovolenou nebo investovat. Nebo jednoduše poskytovat svému majiteli jistotu, že drží dílo, které obstojí proti času.

Takový obraz nepředstavuje jen materiální hodnotu: nese v sobě příběhy generací, vzpomínky domácností a ducha doby, ve které vznikl. Vypráví vlastní historii – od rukou umělce přes staré obýváky a chalupy až po prestižní aukční síně. Často přežil i těžké časy.

Přesto si zachovává svou atraktivitu a schopnost inspirovat. Výtvarná díla dokáží připomínat lidskou tvořivost a kulturní identitu. Není divu, že sběratelé po celém světě vyhledávají právě taková díla.

Každý zkušený sběratel dobře ví, že vlastní nejen materiální hodnotu, ale i část kulturní paměti. Hodnota výtvarných děl není jen finanční, ale i symbolická: představuje výsek minulosti, který dokáže inspirovat, povzbudit, potěšit a připomenout význam umění v každodenním životě.