Česká televize „vyplázla“ skoro 60 milionů za Čertí brko. Celý rozpočet ale nakonec shořel v diváckém pekle

Když se v roce 2018 dostal do kin pohádkový film Čertí brko, očekávání byla obrovská. Česká televize stála u jeho zrodu jako koproducent, natáčení probíhalo na ikonických místech a z rozpočtu se stala částka, která by vystačila i na ambiciózní historické drama. Jenže místo nadšených ovací přišla spíš ledová sprcha, a s ní i otázka, kam se vlastně těch šedesát milionů podělo.

Film měl být návratem ke klasickým českým pohádkám, které míchají humor s morálním ponaučením. Režisér Marek Najbrt sliboval něco jiného než další přepis Popelky. Z pohledu hereckého obsazení i výpravy se nešetřilo.

Z pekla štěstí pohádka opravdu neměla

Režisér Marek Najbrt, známý svým satirickým citem z Kanceláře Blaník nebo z filmu Protektor, dostal důvěru, rozpočet i hvězdné obsazení. V roli čerta Pepy se objevil Jan Cina, po jeho boku Judit Pecháček (Bárdos) a Ondřej Vetchý, kteří měli pohádce dodat váhu i vtip.

Česká televize vstoupila do projektu jako koproducent a filmová komise schválila podporu, která z Čertího brka udělala jeden z nejdražších pohádkových projektů posledních let.

Výroční zpráva České televize uvádí rozpočet 59,6 milionu korun, což je částka, za kterou by se dala natočit i menší historická epopej. Ambice byly veliké. Tvůrci chtěli pohádku, která se nebude bát kouzlit se světlem, mít dechberoucí výpravu a zároveň chytrý humor. Jenže tam, kde jiné filmy s nižším rozpočtem sázely na srdce, tady se sáhlo po efektech. A právě tady se celý čertík poprvé zapotil.

Pekelná cenovka se stala hříchem

Po uvedení do kin přišla ledová sprcha. Film utržil 40,3 milionu korun, ani první adventní víkend plný dětí a rodičů tak nestačil na pokrytí nákladů. A přestože návštěvnost nebyla špatná, diváci odcházeli spíš rozpačití. Jedni psali, že pohádka vypadá krásně, ale chybí jí duše, druzí zase, že by si raději pustili staré S čerty nejsou žerty.

Kritici mluvili o tom, že se film snažil být chytrý i pro dospělé, ale nakonec neoslovil ani jedny. Děti ztrácely pozornost, dospělí koukali na hodinky. V době, kdy se do kin hrnuly levnější, ale upřímnější pohádky, působilo Čertí brko jako luxusní dezert, který sice vypadá krásně, ale chuťově neoslní.

Přesto nelze upřít, že technicky patří mezi špičku. Kamera Martina Žiarana dokázala zachytit kouzlo slovenských a českých lokací, hudba Marka Dobravy a Viktora Ekrta fungovala dokonale a triky měly úroveň, jakou český film dlouho neviděl. Kdyby se podle kvality obrazu měřila úspěšnost, bylo by vítězem. Jenže divákům chyběla jiskra, kvůli které by se k příběhu chtěli vrátit.

Jde to i za míň, jde to i za víc

Rozpočet téměř šedesát milionů korun dnes působí jako varování. Není to první film, který ukázal, že vysoký rozpočet není základem úspěchu. Paradoxně ale v české filmografii pohádek najdeme i dražší kousky, které vizuálně na vysoký rozpočet rozhodně nevypadají, ale mají chytlavý příběh a tím si zajistili daleko větší úspěch. Například legendární pohádka S čerty nejsou žerty vznikla za 7,2 milionu Kč, což by dnes odpovídalo přibližně 85 milionům Kč.

Produkce Čertího brka sice splnila předsevzetí, že udělá nádhernou českou pohádku, jenže krásná tvář bez duše bývá spíš k pláči než k potlesku. Zůstává tak pohádkou, kterou si většina diváků pamatuje kvůli efektům, ne kvůli příběhu nebo postavám. A když se po letech podíváte na čísla, zjistíte, že z pekla štěstí to opravdu nebylo. V nebi by se sice možná radovali z vizuálu, ale v účtárně by nejspíš hořely papíry rychleji než brko samo.

Někdy je zkrátka lepší mít menší rozpočet a větší srdce. Protože i čert dobře ví, že smlouvy se sice píšou krví, ale diváci chtějí, aby jim v žilách místo ní kolovala radost.

zdroje: ceskatelevize.cz, filmovyprehled.cz, ČSFD.cz