Češi ho milovali, přesto se Mireček z Básníků vrátil zpět do Afriky. Udělal osudovou chybu a zažil největší lidské peklo

Někdy stačí jeden milý úsměv, aby si vás lidé pamatovali roky. Postava, která působila nevinně a zároveň radostně, se stala symbolem lehkosti studentských let. Jenže osud jí připravil cestu, kterou by si dobrovolně asi nikdo nevybral. 

Série „Básníci“ patří mezi nejvýraznější poklady československé kinematografie, a právě zde se objevil mladík s odzbrojujícím úsměvem a naprosto roztomilou češtinou. Ano, tušíte správně, byl to náš oblíbený Mireček, kterého ztvárnil Joseph Dielle.

Charismatický spolužák 

V roce 1984 se poprvé představil v pokračování série Jak básníci přicházejí o iluze, kde zaujal jako spolužák ze zahraničí. Jeho přirozenost, humor a laskavost okamžitě vyčnívaly v prostředí studentského života v Praze a diváci si ho rychle oblíbili. O tři roky později se objevil znovu, tentokrát ve filmu Jak básníkům chutná život (1987). Návrat oblíbené postavy potvrdil, že Mireček už nebyl jen vedlejším nevýrazným studentem, ale známým jménem, které dokázalo rozsvítit třeba i vážnější okamžiky třetího dílu. Mireček sice nebyl hlavní postavou, ale stal se tehdejším oblíbencem.

Lidé se sice v dobrém pousmívali nad jeho přízvukem, ale zároveň ho měli opravdu rádi. Ztělesňoval v té době naději, že i rozdílné kultury si mohou být blízké. Jeho česká zkušenost byla natolik intenzivní, že sám herec ještě dlouho vzpomínal na to, jak ho lidé v ulicích zdravili a usmívali se na něj. Stal se vlastně jakýmsi symbolem studentského optimismu osmdesátých let. 

Návrat domů  

Po dokončení studií se představitel Mirečka, Joseph Dielle, vrátil zpět do svého rodného Konga. Zprvu šlo nejspíše o správný krok, protože už měl vystudovanou režii, kontakty a zkušenosti z Prahy. V Pointe‑Noire, druhém největším městě Konga, postupně vybudoval komerční televizní stanici nesoucí název DVS Plus, jejíž sledovanost rostla i díky zahraničním pořadům. Tehdy se stal opravdu uznávanou osobností a jeho práce měla reálný vliv na kulturní život v zemi. Jenže tato společnost mu bohužel nevydržela, protože do jeho života vstoupilo něco, co mu kompletně obrátilo život vzhůru nohama. 

Nejtěžší roky života 

Do jeho života a života miliony lidí zasáhla totiž druhá válka v Kongu, známá také jako Velká africká válka, která vypukla na konci devadesátých let a postihla celou zemi. Přežil, ale jeho dům byl vyrabován a spolu s ním zmizela i většina majetku. Do té doby si přitom žil na místní poměry v poměrně velkém luxusu. Po konci války už z politických důvodů nesměl chod televize obnovit a musel se výrazně uskromnit. Zůstalo mu pouze jen pár osobních věcí a fotografií.

Jeden čas byl opravdu nucen žít, vzhledem k situaci, v chudobných podmínkách, což pro velkou rodinu byla velká rána. V tu dobu se především opíral o podporu své milující ženy, pěti dětí a vnoučat, díky nimž dokázal překonat i ty nejtěžší chvíle. V jednom z rozhovorů pak přiznal, že by se do Česka rád znovu podíval, tentokrát ale jen se svou manželkou a jako vysněné místo zmínil třeba návštěvu karlovarského festivalu. 

Co si z jeho příběhu odnést?

„Mirečkův“ příběh je dnes připomínkou nejen filmové nostalgie, ale také síly, s níž lze překonávat životní zkoušky. Jeho cesta doslova ukazuje, že i když člověk spadne z velkých výšin, vždy se může znovu postavit. 

Můžete si také zkusit doma připomenout třeba i další díly Básníků, a porovnat, jak se proměňoval nejen Mireček, ale i celá generace ostatních studentů a postav, které máme tak rádi. 

Zdroje: dotyk.cz, csfd.cz, medium.seznam.cz