Češi ji kupují po kilech denně a dává se do polévek i dezertů. Lékaři ale varují, je prudce jedovatá

Někdy do sebe ládujeme nějakou potravinu či pokrm horem dolem, a vůbec si neuvědomujeme, že některé jídlo za určitých podmínek může působit na náš organismus negativně či dokonce toxicky.

Za největší jed dnešní doby by bylo možné považovat energy drinky, neboť koncentrace daných látek je v nich tak vysoká, že by porazila i koně… Nebezpečím jsou pro člověka také houby, obzvláště, když dojde k záměně. Každoročně se řada Čechů houbami otráví.

Co dalšího na nás v pokrmech číhá?

Tak třeba para ořechy, ty není vhodné konzumovat v nadměrném množství. Obsahují totiž selen, který je sice našemu tělu prospěšný, ale ve větší míře a při denní konzumaci si můžete přivodit gastrointestinální a neurologické problémy, závratě, vypadávání vlasů či dokonce selhání ledvin. Rebarboru nejezte syrovou, kyselina šťavelová by vám mohla v zažívacím traktu udělat pěknou paseku.

Tuňák v plechovce by neměl být součástí vaší strany víckrát než jednou týdně, často totiž obsahuje rtuť a ta dokáže poškodit nervový systém a mozek, zejména u malých dětí a nevyvinutého plodu.

Nedozrálé brambory obsahují glykoalkaloidy a solanin, což jsou velmi jedovaté látky. Zelené části hlíz tedy bez milosti vyhoďte. Podle některých zdrojů je v hnědé rýži velké množství anorganického arzenu. A jeho dlouhodobá či pravidelná konzumace může zvýšit riziko vzniku nemocí srdce, nádorových onemocnění a diabetu 2. typu. Je toho požehnaně, že ano? A to je jenom nepatrný výčet potravin, které mohou člověku uškodit. Proto je důležité zaměřit se na pestrou stravu a jídelníček obměňovat.

Jedovatá je i jedna letní plodina, kterou jíme všichni celou sezonu

Jedná se o zeleninu, kterou můžeme využít na všechny možné způsoby úpravy a také ji s čímkoliv zkombinovat. To proto, že nemá prakticky žádnou chuť. Jen tak lehce šťavnatou a zeleninovou. V některých případech však může být jedovatá. Nebudeme vás déle napínat, jedná se o cuketu. I když je tato zelenina chudší na vitamíny, tak obsahuje hodně minerálů, které náš organismus potřebuje. Zejména vápník, hořčík, fosfor a draslík. Nejvíce ceněné jsou plody do 20 cm délky, které není nutné loupat.

Pěstování cuket není nijak náročné, jen potřebují vodu. A úroda bývá bohatá. Z plodů lze připravit bezmasý pokrm, ale i přílohu k masu, anebo z nich upéct buchtu. A to také skoro všichni děláme. Tak proč se cukety bát? Inu, cuketové plody v sobě mohou skrývat chemickou látku nazývanou kukurbitacin.

Nemyslete si však, že tím to končí, kukurbitacin může být i v okurkách a dýních. Tahle látka má rostliny ochránit před hmyzem a chorobami. Pro člověka je však toxická, a to i v případě, že cuketu tepelně zpracujete. Jedu se nezbavíte ani při pečení, smažení nebo vaření.

Jak toxickou cuketu poznat?

Přítomnost kukurbitacinu v cuketě odhalíte velmi lehce, ochutnejte ji. Jestliže plod chutná hořce, pak sousto vyplivněte a cuketu vyhoďte. Toxické látky se vyskytují výhradně u cuket, které jste si vypěstovali z vlastních semen. Nejhorší jsou semínka z přezrálých plodů a z blízkosti stopek. Nevíte-li, z čeho vypěstovali cukety vaši sousedé, radši si od nich plody neberte.

Semínka, která koupíte v obchodě, by měla být naprosto bezpečná. A stejně tak kupované plody. Při komerčním pěstování se totiž používají semena geneticky upravená. A ta jedovatý kukurbitacin zkrátka neobsahují. Díky tomu jsou plody chutnější. Tak se cukety nebojte, jen ji zkrátka před zpracováním ochutnejte.

Jedovatým cuketám se vyhněte

Je to poměrně snadné. Pěstujte je, ale stejně jako i okurky a dýně pouze z kupovaných semínek. Nepoužívejte semena z plodů z vlastní úrody. Cukety sklízejte radši menší a nenechávejte je zbytečně přerůst. A nebojte se, nebudete mít málo. Když malé plody odstraníte, rostlina nasadí další květy. Každý plod ochutnejte, jestli není hořký.

Když je sucho a vedro, cuketu zalévejte. „Při nedostatku vody, nevhodné půdě, napadení škůdci nebo onemocnění rostliny by se mohl toxin začít vytvářet a jeho koncentrace by se zvýšila nad bezpečnou hranici,“ říká botanik Tomáš Moravec z Ústavu experimentální botaniky AV ČR.