Češi si toho 25 let nevšimli. Ve filmu Pelíšky se nachází 6 skrytých detailů, které vám teď nedají spát

Scénář k filmu napsal Petr Jarchovský podle povídek Petra Šabacha a natočil ho režisér Jan Hřebejk v roce 1999. Bez přehánění lze říct, že se jedná o jeden z nejvýznamnějších snímků české porevoluční kinematografie.

Film líčí život některých Pražanů na přelomu let 1967 a 1968, těsně před invazí vojsk Varšavské smlouvy. Společnost byla v té době poměrně dost rozdělená. Šlo nejen o střety generační – ty ostatně patří do každé doby – ale především o střety ideologické. Na první dobrou se jedná o bezvadnou komedii, skvěle obsazenou a plnou nezapomenutelných hlášek. Avšak pod tímto povrchem je ukryta hluboká výpověď jak o absurditě ideologických dogmat, tak o touze po svobodě. A to jak společenské, tak i osobní – neschopnost porozumění mezi rodiči a dětmi je neoddělitelnou součástí filmu.

Soužití Krausových a Šebkových v jednom domě

Děj je založen na životě dvou sousedských rodin, které reprezentují rozdílné politické i životní postoje. Otcem jedné z nich je major Šebek (Miroslav Donutil), voják Československé lidové armády a oddaný stoupenec komunismu. Šebek je doslova ztělesněním režimu a jeho ideologie. Věří v pokrok socialistického zřízení a obdivuje Sovětský svaz. Otec Šebek se snaží být svým dětem vzorem, ale svým zarytým a autoritářským přístupem zvětšuje generační propast. Ještě, že je tam jako protiklad dobrosrdečná maminka Šebková v podání Simony Stašové.

Šebkovým ideologickým protipólem je soused otec Kraus v podání Jiřího Kodeta. Je to bývalý odbojář a odpůrce režimu. A poněkud prchlivá povaha. Jejich sousedské soužití je v důsledku vyznávání jiných hodnot plné napětí, ale k radosti diváka i plné absurdního humoru. A děti z obou rodin? Ty se snaží na pokraji dospívání pochopit svět dospělých. Ten je však plný pravidel, nepochopení a ideologií, kterým nerozumějí, anebo rozumět odmítají.

Film přináší humor, ale i nostalgii

Snímek Pelíšky ukazuje s velkou dávkou humoru, ironie, ale zároveň i smutku a nostalgie život běžné české společnosti v období pozdního komunismu. A obsazení filmových rolí ho vyneslo na tu nejvyšší úroveň: Miroslav Donutil, Bolek Polívka, Stella Zázvorková, Simona Stašová, Jiří Kodet, Jiří Krejčík a Emília Vašáryová jako vnitřně zlomená matka Krausová. Pelíšky nejsou jen nostalgickým návratem do 60. let, ale i výpovědí o tom, jak se česká společnost vyrovnávala s minulostí a jak moc byly osobní vztahy formovány politickými okolnostmi.

Pár chyb, které ale divák snese

Přesto, že snímek Pelíšky je milovanou českou klasikou a zdá se nám dokonalý, našly by se v něm i nějaké drobné chyby a detaily, kterých si diváci za ta léta nevšimli. Ale pozornému divákovi neunikly. Neznamená to však, že by se to jakkoli projevilo na kvalitě a výpovědi filmu. Odhalili jste je také? Pojďme se na těch pár přešlapů podívat zblízka.

• Ve filmu se objevil bílý automobil Škoda 120. Tento typ se ale začal vyrábět až o osm let později, tedy v roce 1976.
• Druhým přešlapem byl plakát v Elienově pokoji; propaguje film, který v dané době ještě nebyl natočen. Jedná se o britské drama z roku 1996 s názvem Trainspotting.
• A pak se také ve filmu objevily některé rekvizity, které v té době nebyly v našich domácnostech běžné: např. plastové květináče či zadní mlhovka na autě.
• Našli jste i technickou chybu? U Krausových při štědrovečerní večeři byla vidět noha člena štábu v sandálech a rameno mikrofonu.
• Anebo: otec Šebek udělal při psaní jídelníčku chybu – napsal houskový knrdlík, ale na nástěnce už byl tento lístek bez chyby.
• A učitel Saša? Když jde k Evě na návštěvu, má na nohou ponožky se vzorem, na gauči je však má jednobarevné.

Tyto chyby však nijak nesnižují přitažlivost filmu. Spíš naopak – fanoušci mohou zkusit hledat, zda tam podobných „přešlapů“ není ještě víc. Zjistěte, kde ještě udělali soudruzi ze štábu chyby; údajně jich je 26. Film Pelíšky zůstává díky skvělé režii, vynikajícím hereckým výkonům a silnému scénáři nadčasovým dílem, k němuž se diváci stále rádi vracejí. Ať už kvůli humoru, emocím nebo hlubokému poselství.