Česká pohádka dobývá Japonsko. Ilustrace Lady budou mít 10. dubna výstavu u Ósaky

Česká republika má ve světě pověst poněkud rozporuplnou. Někde se těšíme značné popularitě, jinde se naopak ocitáme spíše na opačném konci pomyslného žebříčku. Za něco si nás ve světě váží, za jiné věci nás kritizují nebo si z nás dělají legraci.

A pak jsou místa, kde o nás nevědí vůbec nic. Neznají jméno naší země, a když ano, tak stejně netuší, kde Česko leží. Anebo se jen matně rozpomenou, když se hovoří o pivu, hokeji či politice…

Výjimkou je Japonsko

Ne tak je tomu v Japonsku. Tam se o českou kulturu zajímají už desítky let a berou ji vážněji než leckterý z našich sousedů. Japonci chovají k naší kultuře hluboký respekt a obdivují především klasickou hudbu, divadlo, literaturu i knižní ilustrace. Dokonce mají slabost i pro našeho Švejka, kterého čtou s takovou oddaností, jako bychom jim poslali návod na zenové ztišení. Tají se z toho dech. 

Naše hudba v zemi Nippon zdomácněla

Přední postavení má v Japonsku zejména naše klasická hudba. Skladatelé jako Dvořák, Smetana a Janáček patří mezi zahraniční autory, které japonské orchestry hrají s velkou úctou. Dvořákova Novosvětská symfonie je zde doslova evergreenem. Smetanova Má vlast tradičně zaplňuje koncertní sály a Janáčkova syrovost Japonce okouzluje. Ani populární hudba jim však není cizí. Z našich zpěvaček si oblíbili Helenu Vondráčkovou.

Fascinace českou imaginací

Japonci si také velmi váží naší animované tvorby.  Dílo Jiřího Trnky považují za vrchol řemeslného mistrovství a surrealistický svět Jana Švankmajera je pro ně doslova lahůdkou. Stejně silný vztah mají i k literatuře, která zkoumá lidskou povahu. Tak třeba Švejk pro ně představuje jakéhosi „českého samuraje absurdity“. Fascinuje je kombinace naivity, humoru a skryté moudrosti. Oni v něm vlastně vidí filozofa.

Nejen však příběhy, ale také Ladovy ilustrace Švejka jsou v Japonsku dlouhodobě populární. To, že Josefa Ladu zmiňuji v souvislosti s Japonskem, není pro nic za nic. Lada totiž vyráží na velice dlouhou cestu.

Lada míří do země vycházejícího slunce

S českou literaturou úzce souvisejí nezaměnitelné Ladovy ilustrace. A ten se právě prostřednictvím své tvorby na cestu do této daleké země vydává. Dne 10. dubna se v městském muzeu v Itami u Ósaky otevře putovní výstava s názvem Father of Czech Illustration (Otec české ilustrace).

Česká pohádka dobývá Japonsko

Výstava nabídne kolem dvou stovek originálních děl – ilustrace, volné obrazy, první vydání knih i dobové časopisy. Zkrátka Lada v plné polní. Japonci budou mít k dispozici průřez celou jeho tvorbou. Od hrusických zimních a vánočních scenérií až po další ikonické obrázky.

Pro japonské publikum to bude jedinečná příležitost spatřit zblízka svět, který je pro Čechy samozřejmý: zasněženou krajinu vonící dětstvím, kocoura Mikeše, který občas mluví a samozřejmě i Švejka, který by se neztratil ani v pověstném tokijském metru.

Mikeš jako kulturní ambasador

Hlavními tvářemi výstavy jsou právě Mikeš a Švejk. Na mnohé japonské obyvatele bude možná tato dvojice působit jako delegace z jiného vesmíru. Ale v české hospodě by tito dva seděli vedle sebe a debatovali o politice. Anebo možná o psech. I v Japonsku však bude tento páreček dobře fungovat.

Japonci mají totiž rádi nejen roztomilé kočky, které mají v zemi skoro status poloboha, ale i postavy, které přijímají absurditu světa s nadhledem. Anebo ji tak trochu spoluvytváří. Takže se nebojím, že by Mikeš se Švejkem do jejich naturelu nezapadli.

Výstava Ladovy tvorby bude po Japonsku putovat celý rok a její závěrečná zastávka bude v Tokiu. Načasování přitom není náhodné. V roce 2027 totiž uplyne 140 let od narození malíře Josefa Lady a 70 let od jeho smrti. Výstava tak předznamenává významné výročí čili symbolika je zřejmá.

A proč zrovna Lada?

Možná proto, že do současného hektického světa přináší trochu klidu. Ticho zasněžené vesničky. Děti hrající si venku, aniž by potřebovaly Wi-Fi. A humor, který není cynický, ale laskavý. A tohle Japonci umí ocenit. Vždyť taková je i jejich kultura. Plná jemnosti a poezie. Lada je pro ně vlastně takový český zen; jen místo bambusu kreslí smrky a místo chrámů chaloupky s kouřícími komíny. A z těchto obrázků vyzařuje pohoda a smíření – hodnoty, které mají v Japonsku své pevné místo.

Až se poklad vrátí domů

Až výstava doputuje zpět, možná si uvědomíme, jaký máme doma poklad. Jen k tomu, abychom si ho dokázali vážit, potřebujeme, aby nám ho pochválil někdo z druhého konce světa. Japonci to pochopili už dávno. Teď je řada na nás.

Zdroje: MagazínAktuálně, ČeskýRádio, JosefLada