Tenhle pořad běžel v hlavním čase a smálo se u něj celé Česko. Dnes by neprošel ani po 22. hodině

Tento titulek zajímavě vystihuje, jak se v průběhu času proměnila nejen společnost, ale i mediální prostředí. Je skutečně dost pravděpodobné, že to, co se zcela bez obalu vysílalo kdysi, by dnes neprošlo. Z toho, co tehdy běželo v hlavním vysílacím čase, by dnes mohl být mediální skandál. A naopak – řada dnešních pořadů by nemohla být z různých důvodů vysílána tenkrát. Myslím v 70. až 90. letech minulého století.

Jak to fungovalo dříve? Protože byla televize – kromě Československého rozhlasu – prakticky jediným masmédiem, dostával se do ní hlavně takový obsah, který měl ovlivnit prakticky celou společnost. A bylo to všechno hezky zcenzurované. A to od politicky laděných pořadů až po estrády.

Jak se mění hranice přijatelného obsahu v televizi

Doby cenzury jsou dávno za námi a nikdo snad nemíní svým vysíláním nikoho ovlivňovat. Nicméně hodnoty se ve společnosti dost proměnily. Víc se dbá na citlivost k menšinám, rovnost ve společnosti, na etiku či genderové otázky. Sociální sítě totiž dnes reagují na každý nepatrný přehmat či nekorektnost a udělaly by z nich tak velkou mediální kauzu, že by si daná stanice už ani neškrtla.

Televizní stanice si také musí hlídat svou reputaci z konkurenčních důvodů. Jednou šlápne vedle, rozmázne se to a televize ztratí svou diváckou základnu. Veřejná kontrola, ale hlavně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je dnes mnohem přísnější a pořady, které mají jít do vysílání, pečlivě hlídá. Avšak není to přece jenom druh cenzury?

Komu vadily pořady z 90. let víc? Veřejnosti nebo těm potrefeným?

Některé pořady z 90. let, které tehdy běžely v hlavním vysílacím čase, by dnes zřejmě způsobily mediální skandál: kvůli politické propagandě, sexistickým narážkám, nekorektnímu humoru.  Ať to byly některé estrády z té doby, soutěže krásy či satirické skeče. Po sametové revoluci se v Československu otevřel prostor pro takový druh humoru, jaký předtím nebyl vůbec myslitelný.

Česká soda

Televizní tvůrci v čele s Fero Feničem mysleli na politickou satiru a zrodila se Česká soda, která se posléze stala velice kritizovaným pořadem. Projevovala se v ní drsná satira, nekorektní jazyk a v mnohém by dnes mohla být označena za urážlivou. Česká soda byl satirický občasník pánů Čtvrtníčka a Šteindlera. Česká televize ji vysílala od roku 1993 do konce roku 1997. Později se sestřih všech dílů objevil v kinech i jako film. A měl velmi vysokou návštěvnost.

Humor tohoto pořadu byl prakticky nezařaditelný, tvůrci a ostatní aktéři nerespektovali žádná tabu. Chtěli vyzkoušet, jak je to u nás se svobodou projevu a demokracií ve skutečnosti. V České sodě se parodovalo všechno: politici, televizní pořady včetně zpráv, reklamy, národnostní menšiny, klipy. Časem se ukázalo, že části veřejnosti se Česká soda líbí, a druhé nikoliv. Stejně jako všechno v naší zemi. Vždyť prakticky na polovinu jsme názorově rozděleni už víc než 30 let.

Pořady urážející některé skupiny osob

K dalším pořadům, které by dnes asi neprošly, by zřejmě patřilo politické zpravodajství ČST. Otevřená propaganda režimu v 70. a 80. letech by byla ihned označena za manipulativní. A pořady Miss ČSSR z 80. a 90. let jsou dnes kritizovány jako sexistické. Morálně za hranou byla označena i celá řada reklam a televize za ně dostávala pokuty.

A s největší pravděpodobností by nebyly do vysílání zařazeny ani dříve tolik milované silvestrovské pořady. V těch se říkaly vtipy o hloupých blondýnách a muži byli všeobecně považováni za opilce. Zkrátka o každém z nás bylo něco, protože tehdejší televizní pořady byly především odrazem své doby.

Jak by podobné pořady rezonovaly dnes

Naproti nim jsou postaveny soudobé pořady, v nichž se dbá na rovnost pohlaví, naprostý respekt k účastníkům, včetně handycapovaných. Jako zástupce takového pořadu můžeme jmenovat třeba StarDance. V dokumentárních cyklech ČT se dbá na objektivitu a je kladen důraz na fakta; s žádnou propagandou se tam nesetkáte.

Hranice přijatelného televizního obsahu se významně posunuly. To, co kdysi bavilo miliony diváků, by dnes mohlo vyvolat mediální uragán. Sebemenší nespokojenost diváci probírají ihned na sociálních sítích, a co s tím dokáže udělat bulvár, to si jistě umíte představit. A to si žádná z televizí, zejména ta veřejnoprávní nemůže dovolit. Společnost se zkrátka změnila, a s ní i hranice toho, co je přijatelné.

Zdroje: ČSFD, MediumSeznam, ProŽeny