Jídlo z legendárního českého filmu. Dnes ho umí připravit už jen lidé nad 50 let, mladší jsou bez šance

Na výčepu stojí sklenice, ve které cosi plove v zakalené tekutině. Kolem je cibule, paprika a pár bobkových listů. Nezasvěcený turista by možná zbledl, zkušený Čech by si naopak sedl a řekl si o pivo. 

Tohle jídlo provází české hospody přes sto let a v devadesátkách se zabydlelo i na televizní obrazovce. Ale kdo ho dnes ještě umí opravdu chutně udělat doma? Jen lidé starší 50 let, mladší totiž v kuchyni tápou a původní recepty bohužel neznají. 

Seriál, který nás každý týden posadil k výčepu

Devadesátky byly na Nově divoké. Stanice chrlila pořad za pořadem a máloco vydrželo víc než jednu sezónu. Avšak v roce 1996 přišel úspěch. Na obrazovkách se objevila parta lidí, kteří vypadali, jako by je někdo vyfotil přímo od sousedního stolu v hospodě U Kocoura. 

Petr Nárožný se objevil za výčepem jako hostinský Dušek, Josef Dvořák coby kuchař Kachna, Jiří Menzel v roli doktora Prášky a Jan Kanyza jako advokát Zatloukal. Titulní píseň složil Jaroslav Uhlíř na text Zdeňka Svěráka a stala se mezi diváky stejně oblíbenou jako celý seriál. 

Seriál Hospoda si vysloužil přezdívku český Cheers a jeho popularita přetrvala daleko za hranice devadesátek. Jenže kromě výborných herců v něm hrála roli i samotná hospoda jako prostor, kde se na poličce za barem, v těžké skleněné nádobě, válely ve sladkokyselém nálevu věci, na které se při pohledu mnohým z nás sbíhaly sliny.

Příběh se smutným koncem a skvělým receptem

Málokteré jídlo má tak morbidně poetický název. Za jeho vznikem stojí hospodský a mlynář ze středočeského Berounska, kterému se říkalo Šamánek. Ten žil v době, kdy lednice patřila možná tak do říše fantazie, a musel proto vymyslet, jak zákazníkům nabídnout trvanlivé uzeniny. 

Zkusil je ponořit do octové lázně s cibulí a kořením. Výsledek byl tak dobrý, že si jeho podnik brzy získal slušnou pověst. Pak ale Šamánek při opravě mlýnského kola uklouzl a skončil ve vodě, což nepřežil. Hosté, kteří ho měli rádi, pojmenovali jeho proslulou dobrotu podle jeho osudu. 

Nakládané buřtíky plující v nálevu tak dostaly název „utopenci“. Existuje sice i nudnější prozaičtější výklad, totiž že špekáčky jednoduše v tekutině plavou, ale ta varianta s mlynářem je na vyprávění u piva určitě lepší.

Recept se od Šamánkovy doby příliš nezměnil. Co rodina, to možná trochu jiný přístup ke koření, jiná míra pálivosti, někdo přidává zelí, jiný přísahá na libeček, ale základ zůstal stejný.

Tam, kde teče pivo, vznikají nejlepší české filmy

Seriál Hospoda nebyl zdaleka jediným českým dílem, kde jsme se většinu času pohybovali v prostorách hospody. Spisovatel Bohumil Hrabal strávil v pražských výčepech velkou část svého tvůrčího života, což se posléze projevilo i v jeho dílech.

Menzelův film Postřižiny z roku 1980 sice nevypráví o hospodě v přímém slova smyslu, ale pivovarská kultura tu je očividná. Správce pivovaru Francin v podání Jiřího Schmitzera, jeho živá manželka Maryška hraná Magdou Vášáryovou a nezastavitelný strýc Pepin, kterému propůjčil svůj talent Jaromír Hanzlík, společně vytvořili jedno z nejnavštěvovanějších českých filmových děl vůbec. 

V kinech ho do konce roku 1987 vidělo téměř tři miliony diváků.

Čím jednodušší, tím lepší

Kdo chce slyšet, jak se utopenci dělají správně, musí si nejdřív sednout, protože výsledek závisí na čase víc než na čemkoliv jiném. Základem jsou kvalitní špekáčky s obsahem masa nejméně čtyřicet procent. Špekáčky se oloupou, podélně rozříznou tak, aby zůstaly spojené, a do řezu se vloží cibule nakrájená na tenká kolečka, proužky červené papriky a podle chuti feferonka. 

Do zavařovací sklenice se pak vrství špekáčky střídavě s cibulí. Nálev se připraví svařením litru vody s půl litrem kvasného octa, dvěma lžícemi cukru, lžičkou soli, celým pepřem, novým kořením, pěti bobkovými listy a libečkem. Po pěti minutách varu se směs odstaví a nechá zchladnout na vlažnou teplotu. 

Hotovým nálevem se zalije obsah sklenice, sklenice se uzavře a odloží do chladu a tmy.

Pak už jen musíte čekat, minimálně sedm dní, ideálně čtrnáct. Podávají se vychlazené s chlebem. Čím dál tím víc podniků dnes nabízí vedle tradiční varianty také utopence bez masa. Nálev zůstane úplně stejný. Místo špekáčků se však použijí rostlinné klobásky.

Zdroje: abonobox.cz, english.radio.cz, atlasobscura.com, expats.cz