Toto příjmení otevíralo za socialismu dveře k protekci. Dnes ho má ještě 7 tisíc Čechů. Jste jedním z nich?
Od nepaměti patřilo k nejváženějším povoláním ve vesnici, hned vedle mlynáře a starosty. Mistr tohoto řemesla dokázal zkrotit žhavé železo a přetvořit ho v užitečné nástroje, které našim předkům ulehčovaly život. Spojení s ohněm, silou a zručností z něj udělalo symbol pracovitosti.
Příjmení odvozené od tohoto řemesla se tak za minulého režimu stalo pomyslnou vstupenkou do společnosti, kde se na původ a třídní příslušnost hledělo více než na cokoliv jiného.
Od kovadliny k prominentnímu jménu
Když se procházíte českou vesnicí, málokdy narazíte na dům, který by neměl ve své blízkosti pumpu, pluh nebo jiný kovový předmět. Za vznikem většiny z nich kdysi stál muž s kladivem v mozolnaté ruce a tváří zčernalou od sazí z výhně. Každá pořádná vesnice mívala svého kováře. Bez něj by se zkrátka neobešla. Tento všeuměl vyráběl a opravoval zemědělské nářadí nebo se staral o podkování koní. Není tedy divu, že lidé spojení s tímto řemeslem dostali příjmení, které je provázelo po generace, a to Kovář.
Příjmení vznikající podle řemesel patří v českých zemích k těm nejrozšířenějším, ať už jde Mlynáře nebo Hrnčíře. A kdo mohl mít v období budování socialismu lepší třídní původ než člověk, jehož předci patřili k dělnickému lidu? Jmenovat se Kovář znamenalo mít plusový bod. Jméno znělo lidově, dělničky i česky.
Příjmení, kterým jste si ihned šplhli
Některá příjmení mohla v dobách normalizace způsobit problémy, oproti tomu Kovář bylo příjmení jako dělané pro život v socialistické společnosti. Samozřejmě, že samo o sobě nezaručovalo úspěch, ale rozhodně neuškodilo. Když se kádrovák podíval do kolonky příjmení a viděl tam „Kovář“, často automaticky předpokládal, že dotyčný má potřebný dělnický původ.
„Táta mi vždycky říkal, že mu jméno pomohlo při přijímačkách na vysokou v sedmdesátých letech,“ vzpomíná pan Jaromír Kovář z Prahy. „Nebyl v partaji a neměl žádné konexe, ale jeho jméno prý znělo kádrové komisi jako rajská hudba. Dodnes si dělá legraci, že jméno vyvážilo drobné ideologické prohřešky v jeho životopise.“
Sedm tisíc nositelů jména
Pokud jste Kovář nebo Kovářová, nejste zdaleka sami, v Česku totiž toto příjmení nosí přes sedm tisíc lidí. Statisticky vzato potkáte jednoho Kováře na každých zhruba 1 500 obyvatel, což z něj dělá 67. nejčastější české příjmení. Nejvíc Kovářů byste potkali v Praze, kde jich žije na šest stovek. Ale chcete-li zažít skutečné kovářské žně, zamiřte do Vsetína, Litomyšle nebo Vizovic, tam je jich na počet obyvatel nejvíc.
A co slavní Kováři? Těch je požehnaně. Od youtubera Kovyho přes operního pěvce Oldřicha Kováře až po hokejové bratry Jakuba a Jana. Mimochodem, i v literatuře má tohle příjmení své čestné místo. Vzpomeňme třeba na agenta Johna Francise Kováře, který zachraňuje svět v populární české sci-fi sérii.
Z historie do současnosti
Od středověku patřili tito mistři ohně k nejdůležitějším postavám každé vesnice, vždyť kdo jiný by podkoval koně, spravil pluh nebo ukoval meč? Dnes už se kovářství stává spíše uměleckým řemeslem a kovářské dílny rozhodně nenajdeme v každé vesnici.
Filmařům se nicméně postava kováře vždycky zamlouvala. Není divu, silný chlap s dobrým srdcem, který si poradí s rozžhaveným železem stejně dobře jako s životními překážkami, je přece perfektní hrdina pro každý příběh. Nejznámější kovářskou pohádkou je bezesporu „O statečném kováři“, kde Pavel Kříž ztvárnil odvážného Mikeše, jenž se vydává zachránit unesené princezny.
Z opačného konce ideologického spektra pochází „Případ Dr. Kováře“ z roku 1950. Otomar Krejča v něm hraje mladého lékaře, který se zastává chudých proti zlému továrníkovi. Je to klasický budovatelský film své doby, který už dnes tolik srdcí neuchvátí, ale jako dokument určitého historického období rozhodně stojí za zmínku.
Zdroje: prijmeni.eu, cs.wikipedia.org, prijmeni.cz
