Když se československý film Sedmikrásky dostal do USA, mysleli si, že jsme se zbláznili. Dnes ho učí na univerzitách

Často se stává, že zatímco je nějaký trend jednou skupinou lidí přijat, druhá skupina lidí se k němu staví odmítavě. Pro filmy to pak platí dvojnásob, protože vycházejí ze specifického kulturního prostředí, které je pro obyvatele jiných končin světa neznámé. Humor, který na jednom kontinentu funguje, pak diváky na kontinentu druhém neosloví. Přesně to byl případ jednoho známého československého filmu z roku 1966.

Určitě jste to zažili i vy sami. Dívali jste se na film, který byl považován za opravdový hit, ale pro vás osobně jeho náplň ani jeho zpracování nijak zvlášť nezafungovalo. To je fenomén, kterému se bohužel občas nemůžeme vyhnout. Někdy to však dochází do takových mezí, že úspěšná umělecká díla jsou některými zlými jazyky považována za naprosto ztřeštěná a padlá na hlavu. Své by o tom mohla vyprávět československá režisérka Věra Chytilová.

Slavný film československé nové vlny

Režisérka Věra Chytilová přivedla v roce 1966 na světlo světa úspěšný experimentální snímek Sedmikrásky, který v angličtině vešel ve známost jako Daisies. Jedná se o klíčové dílo československé nové vlny, což byl filmový směr, který úzce čerpal inspiraci z francouzských experimentálních a uměleckých snímků.

Sedmikrásky se staly druhým celovečerním filmem Věry Chytilové, která sama napsala scénář za spolupráce s Ester Krumbachovou. Žánrově se snímek pohybuje na pomezí komedie, dramatu, ale i podobenství. Zápletka filmu vypráví o dvou mladých dívkách, Marii I a Marii II, které se jednoho dne rozhodnou, že budou zkažené, protože svět kolem nich takový je.

Snímek je plný provokativních scén a motivů, které nastavují zrcadlo tehdejší společnosti. Dvě dívky neváhají a tropí neplechu, která má pro okolí mnohdy zničující následky. Své lumpárny stupňují až do momentu, kdy proniknou do hotelu, kde je připravena opulentní hostina. Tam to pravé provokování teprve začíná.

U nás i v Evropě se snímek stal populárním

V našich končinách se u publika snímek setkal s výrazně pozitivní odezvou. Pouze samotný režim snímek odsoudil a snažil se omezit jeho propagaci a promítání. V roce 1967 vystoupil v Národním shromáždění poslanec Jaroslav Pružinec s interpelací, který zkritizoval film Sedmikrásky slovy „nemají s naší republikou, socialismem a ideály komunismu nic společného“. Požadoval stažení snímku z kin, čemuž vláda naštěstí nevyhověla. I tak ale došlo k omezení promítání.

Milan Kundera označil film za mistrovsky zpracovaný a filmový kritik Antonín J. Liehm uvedl, že snímek je „znamenitým dílem nejen pro fanoušky umělého zpracování, ale i pro ty, kteří se chtějí jednoduše bavit.“ Československá veřejnost přijala film taktéž s nadšením.

I v zahraničí se snímek dočkal uznání. Francouzský novinář Pierre Billard označil Sedmikrásky za „grandiózní oslavu absurdit“. Film si  Československu vysloužil Cenu Trilobit a v zahraničí získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Bergamu. V zámoří však měli opačný pohled na věc.

Američany však příliš nenadchnul

Zatímco Čechoslováci a vůbec Evropané byli ze snímku nadšení, ať už z hlediska uměleckého zpracování nebo humorného obsahu, ve Spojených státech na celou věc nahlíželi zcela opačným způsobem.  Bosley Crowther píšící pro americké New York Times snímek označil jako „přehnaně potrhlou a nafoukanou frašku o dvou dívkách s prázdnými hlavami.“

Novozélandská kritička Carmen Grey však po 55 letech prohlásila, že Bosley Crowther nepochopil význam svobodného projevu, kdy situaci shrnula slovy, že „v rámci patriarchálního totalitního režimu může být čištění hlavy (rebelstvím) projevem de-programování“. V roce 2019 byl navíc v rámci ankety BBC snímek zvolen jako šestý nejlepší film režírovaný ženou všech dob.

Ačkoliv tedy někdejší americké kritiky snímek příliš nenadchl, eventuálně se mu dostalo uznání i ve vzdálených koutech světa. Tato skutečnost svědčí nejen o kulturních rozdílech, ale i o nadčasovosti počínání Věry Chytilové. V roce 2008 byl navíc film digitálně zrestaurován a moderní divák si ho tak může užít v lepší kvalitě, než mohli naši rodičové.

zdroje: csfd.cz, en.wikipedia.org, cs.wikipedia.org