Český film, kterému před 18 lety nikdo nevěřil. Nakonec vyprodal kina a ovlivnil celou generaci

Když tenhle snímek před osmnácti lety vplul do kin, nikdo netušil, co způsobí. Jenže už z prvních pár minut záběrů noční Prahy bylo jasné, že tohle bude něco nového, originálního a skvěle zpracovaného.

Snímek, ze kterého se stal mezi mladými diváky kult a který se nebál ponořit do neprobádaných témat české komedie s kapkou dramatu. A zrodil se kult, který se nakonec dočkal dvou pokračování – to nejnovější dorazilo do kin právě nedávno.

Puberta a život na hraně zákona

Na první pohled je film o dvou klucích, kteří jsou znudění a pro pořádné vzrušení jsou schopní jít až do konfliktu se zákonem. Pod povrchem je ale mnohem víc: je to film o hledání vlastní identity, o vzdoru, který nevychází jen z trucu, ale z pocitu, že svět okolo je příliš malý a svázaný. Tomáš Vorel st. natočil snímek, který je syrový, často nepříjemně pravdivý a ukazuje situace, které zná každý, kdo se někdy snažil zapadnout.

Hlavní dvojici ztvárnili Tomáš Vorel ml. a Jiří Mádl. Jejich postavy a rodinné zázemí jsou v podstatě naprostým protikladem, ale přesto se potýkají s podobnými problémy, se strastmi, které přináší život, i s nepochopením okolí a snahou o porozumění. A právě tahle opravdovost byla jeden z důvodů, proč film tak silně rezonoval.

Obsazení bylo trefou do černého

Kromě hlavní dvojice stojí za úspěchem i dospělí herci, kteří vytvořili nezapomenutelnou sestavu s ikonickými hláškami. Byť je to skupina dospělých, kteří by vlastně s puberťáky neměli mít nic moc společného – a co víc, jako učitelé jsou i jistou esencí autority, potýkají se každý i se svými vlastními problémy, které se v podstatě od těch teenagerovských moc neliší.

V průběhu filmu každý vystupuje tak, jak by si přál být viděn a vnímán, ale snímek ukazuje i pozadí jednotlivých postav, které bojují se svými nejistotami a snahou zapadnout do kolosu systému. Jejich vzájemná chemie a styl hraní vytváří obraz školy a společnosti, která je stejně absurdní jako naše vlastní vzpomínky na dospívání.

Excelentní výkon, který je na místě vyzdvihnout předvedla Zuzana Bydžovská, která naprosto perfektně zahrála zlomenou matku samoživitelku s dvěma dětmi, které se jí vymykají z ruky a své vlastní neštěstí utápí v alkoholu.

Mladí diváci tak konečně dostali film, který se nevyhýbal konfliktům, frustraci ani neslušným slovům, ale zároveň to nepřeháněl. Prostě jen pravdivě ukázal svět, ve kterém většina z nás vyrůstala se všemi klady a nevyhnutelně i zápory. Gympl byl prostě film své doby – a zároveň film, který ji dokázal přesně zrcadlit.

Co možná nevíte?

Gympl má i pár zajímavostí, které k němu tak nějak patří a hezky dokreslují jeho atmosféru. Hudbu k němu dělal DJ Wich, tehdy už pojem českého hip hopu, takže film díky němu dostal moderní energii, která přesně sedla teenagerskému světu. Na české poměry měl film slušný rozpočet – 23 milionů korun, a ještě lepší návratnost. Do kin na něj přišlo téměř půl milionu lidí a vydělal přes 46 milionů. A aby toho nebylo málo, stal se i nejčastěji legálně stahovaným filmem roku 2007. Zajímavé je také to, že většinu graffiti ve filmu vytvořili skuteční sprejeři, protože herci to jednoduše neuměli.

Příběh jedné generace

Roku 2014 přišlo vytoužené pokračování s názvem Vejška, kde kluci už nejsou nepochopení středoškoláci, ale studenti umělecké a ekonomické školy. Dynamika se mění, ale základní pocit zůstává: být sám sebou je těžší, než se zdá, ale sprejerství se zdá být nejjednodušším řešením.

Letos pak dorazil i závěr trilogie, Džob. Postavy už mají dávno po škole, řeší vztahy, práci a reflektují vlastní chyby. Ten film je možná nejzralejší ze všech tří – je to hořkosladká tečka za příběhem generace, kteří začínali jako rebelové se sprejem v ruce a dnes řeší úplně jiné starosti (i když jim to občasné sprejerské rebelování samozřejmě stále drží).

Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, filmovyprehled.cz