Italové nesnáší naši českou filmovou klasiku. Prý je to buranská fraška, co se jejich komediím nevyrovná
Říká se, že domov poznáš podle toho, čemu se doma smějí. Když se naše oblíbená vesnická komedie promítala v Itálii, diváci ji považovali za ostrý výsměch buranským vesničanům. U nás se ale stala milovaným obrazem českého venkova se všemi jeho plusy i minusy.
Náhody určují osudy. Když Troška na Barrandově kriticky poznamenal, proč dovážíme italské venkovské komedie místo natáčení vlastních, šéfové mu lapidárně odpověděli: „Tak nějakou natočte.“ A Zdeněk Troška ji bez váhání natočil.
Nápad na příběh převzal ze svého školního scénáře s názvem „Ta naše vesnička česká“, který musel být přepracován do podoby celovečerního filmu. Jako místo děje si vybral svou rodnou ves Hoštice u Volyně, čímž jí zajistil turistický ruch na desítky let dopředu.
S patnáctičlenným štábem, běžně bylo třeba čtyřicet lidí, vyrazil Troška v létě 1983 dobýt jihočeské Hoštice. „Co si seženete, to budete mít,“ zněla cynická rada schvalovací komise. Film „Slunce, seno, jahody“ pak ani neměl pořádnou premiéru, promítal se pouze v jednom pražském kině.
Příběh, který zná každý
Když v JZD nepochodí, najde Šimon spojence v místním faráři Otíkovi, který mu ochotně zapůjčí svou krávu k experimentům. Mezitím u Škopkových, kde mladík bydlí, rozjíždí rázná Škopková v podání nezapomenutelné Heleny Růžičkové vlastní operaci. Vyšle svou mladičkou dcerku Blaženu na špionážní misi zjistit, jak se věci kolem Šimona opravdu mají. Venca, Blaženin horkokrevný nápadník, si ale na Šimona zasedne. Je totiž přesvědčený, že to on je otcem miminka, které Blažena čeká.
Zajímavým faktem je, že Jiřina Jirásková, která ztvárnila učitelku Hubičkovou, měla v té době od vedení Barrandovských studií zákaz natáčení. Zdeněk Troška ji však dokázal do filmu prosadit malou lstí. Jirásková mimochodem vlastnila chalupu jen 7 kilometrů od Hoštic, v Malenicích, které jsou ve filmu také zmíněny.
Pro Pavla Kikinčuka, Broňka Černého, Veroniku Kánskou a Petru Pyšovou znamenal film zásadní průlom v kariéře. Veronice Kánské bylo během natáčení pouhých šestnáct let, Petře Pyšové dokonce o rok méně.
Náročné natáčení na venkově
Podmínky natáčení byly skromné. Herci se líčili v místní hasičské zbrojnici a vodu si tam museli donášet sami. Místní seniorky tak jako tak ochotně přijímaly role v komparzu. Při tehdejším důchodu kolem 400 korun měsíčně byl denní honorář 120 korun vítaným přilepšením.
Během přepravy na místo natáčení jednou došlo k nebezpečné situaci. Řidič autobusu začal předjíždět v serpentinách, když se proti němu objevil nákladní vůz. Skončilo to naštěstí jen s drobnými zraněními. Helena Růžičková si narazila loket a jeden z členů štábu měl roztrženou kůži nad okem.
Pro zvukaře byla výzva pracovat s nehercemi, kteří neuměli dodatečně namluvit své role. Proto se většina scén musela ozvučit přímo při natáčení. Výjimkou byla Marie Švecová, představitelka Kelišky, která k překvapení všech zvládla postsynchrony jako profesionální herečka.
Co nesměli diváci vidět?
I zdánlivě neškodná vesnická komedie musela projít schvalovacím procesem. Původní verze byla o 10 minut delší, než co diváci nakonec viděli. Největším trnem v oku cenzorů byl předseda JZD Rádl v podání Miroslava Zounara. Jeho kovbojský klobouk a neustálé žvýkání žvýkačky příliš připomínaly americký způsob života.
Aby postava prošla schválením, museli tvůrci do scénáře dopsat vysvětlení, že Rádl žvýká žvýkačku proto, aby odolal pokušení kouřit, jakožto abstinující bývalý kuřák. Ze scénáře byly také odstraněny všechny narážky na možnost, že by Šimon mohl být špión nebo diverzant.
Film dodnes vyvolává rozporuplné reakce. Pro některé jde o nenahraditelnou klasiku, pro jiné o příklad primitivního humoru. Nejlépe to vystihují dvě protichůdné recenze: „Troškova raná tvorba se dá sledovat, jednou za rok, spíš za dva… navíc tohle je teprve první ‚hoštická‘ komedie, takže je to celé takové svěží a jemnější než to, co přišlo potom…“ píše jeden z recenzentů.
Naproti tomu kritická Galadriel poznamenává: „Jedna z nejpopulárnějších českých KOMEDIÍ? No, začínám silně pochybovat o duševním zdraví našeho národa. Není to ani vtipné, ani plné hlášek, ze srdce jsem se zasmála přesně jednou.“
Zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, cs.wikipedia.org
