Kultovní český film, který mají Češi starší 50 let v DNA. Odříkají ho i poslepu, ale mladší ho vypínají po 10 sekundách

Doba se neustále vyvíjí a s ní i naše preference v nejrůznějších oblastech. Mění se nejen technologie, ale i móda, hudba a vkus obecně. Totéž samozřejmě platí i pro humor, který se mnohdy mění takovou rychlostí, že to obyčejný smrtelník nemůže stíhat sledovat. Za následek to však často má určitý generační rozdíl, kdy to, co jedné věkové kategorii připadá vtipné, tu druhou vlastně neosloví.

Generační rozdíly jsou věčným tématem, který se projevuje v mnoha oblastech každodenního života. Může se tak objevovat v rozdílném přístupu k politice, užívání technologií, preferencím v jídle. Avšak něco, co generační rozdíl definuje velmi jasně, je hlavně rozdílný přístup ve smyslu pro humor.

Legendární kniha, která formovala národ

Je tomu již více než sto let, co světlo světa spatřila legendární kniha od Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Jedná se o čtyřdílný protiválečný humoristický román, který se dočkal hned několika filmových i divadelních zpracování. Do dnešního dne se jedná o nejčastěji překládaný český román, který byl do roku 2013 přeložen hned do 58 jazyků.

Inspirací k sepsání tohoto díla, které vycházelo mezi lety 1921 až 1923, byly Haškovy zkušenosti s první světovou válkou. Sám autor totiž působil v řadách 91. pěšího pluku armády, tudíž se s krutou realitou zákopových bojů mohl seznámit na vlastní kůži. V románu tak dokonce používá i některá skutečná jména některých důstojníků, i skuteční názvy míst, kterými pluk procházel.

Samotný Švejk nebyl inspirován jediným člověkem, ale stal se kulminací různých příběhů a různých lidí, kteří se ve válce objevili. Žánrově se tato kniha dá zařadit jen těžko, jelikož se pohybuje na pomezí humoresky, ale i tragikomického románu. S nadsázkou se však vypořádává s hrůznou realitou války, kterou se snaží zlehčovat a zároveň upozorňovat na její absurditu.

Dala vzniknout nesmrtelnému filmu

Čtyřdílný román Osudy dobrého vojáka Švejka se dočkal hned několika filmových zpracování, kdy první z nich vyšel jako černobílý a němý film již v roce 1926. Režisérem této adaptace byl Karel Lamač, který v následujících několika letech natočil i další pokračování, které se v roce 1930 dočkaly sestřihu do formy jednoho snímku.

Vůbec nejznámější adaptace s názvem Dobrý voják Švejk však vznikla v roce 1956 v režii Karla Steklého a s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Snímek se těšil skuteční popularitě a již následujícího roku se dočkal pokračování s názvem Poslušně hlásím. Díky tomuto filmu se Rudolf Hrušínský zapsal jako jeden z našich nejlepších herců.

Ačkoliv je film téměř sedmdesát let starý, má co nabídnout i modernímu divákovi. Mnoho scén z obou dílů tohoto pamětihodného snímku zestárlo se skutečnou grácií a film dnešnímu divákovi nabízí perfektní okno do minulosti. Zároveň však ukazuje i to, jakým způsobem se doba posouvá.

Mladí preferují jiný typ humoru

Ačkoliv se to může zdát jako kacířské tvrzení, najde se celá řada mladých lidí, které Dobrý voják Švejk ani jeho pokračování příliš neosloví. Žijeme v době, která je neuvěřitelně rychlá a naše mozky jsou neustále bombardovány všemožnými typy obsahu. To má za následek i to, že je člověk jednoduše přesaturován. Stačí málo, aby se divák začal nudit a vyhledávat něco jiného.

Dobrý voják Švejk sice nabízí scény, které dokážou hravě pobavit i moderního diváka. Řada momentů, které starším generacím připadají vtipné, však dnes nedopadají na úrodnou půdu. Je to otázka tempa filmu, dikce herců a karikaturního ztvárnění některých postav, což mladším divákům může připadat poněkud trapné a vypínají ho už po 10 sekundách.

Dnes platí pravidlo, že pokud jste již něco viděli, je to takzvaně „cringe“ a nezábavné. Mladé mozky vyhledávají neustále nové a nové podněty – a staré snímky nic takového bohužel nabídnout nemohou. To však nemění nic na tom, že se jedná o kultovní klasiky své doby. A kdo ví – možná přijde moment, kdy mladí lidé dospějí, jejich životy se zpomalí a oni nakonec najdou hodnotu starého humoru.

zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, seznamzpravy.cz