Měl to být obyčejný český film. Po 5 minutách jsem ale měla husí kůži a stažený žaludek

V popisku tohoto filmu je sice uvedeno, že se jedná o žánr drama/thriller, nicméně na takhle intenzivní zážitek vás podobná poznámka rozhodně nepřipraví. Tenhle snímek, který je naplněný skvělými herci, tísnivou hudbou i kamerou a tématem, které zvedne obočí i fandovi hororů, je totiž opravdovou lahůdkou.

Jestli jste mysleli, že si tenhle, celkem neznámý český počin pustíte při klidném sobotním podvečeru, pak jste na omylu. Tohle je pro silné povahy a někteří u toho zapomenou i dýchat!

Osmdesátky trochu jinak 

Děj se odehrává na začátku osmdesátých let, v době, která v české kinematografii bývá často zobrazována buď jako nepříjemné vzpomínky opřené o reálné události, nebo naopak s lehkou satirou, jako třeba v komediích Vrchní, prchni!, nebo Postřižiny. Tady nic takového nepřichází. Normalizace není vysvětlována ani nijak komentována a děj se obrací k jedné hlavní postavě, která se vymyká veškeré normalitě.

Když už moc nestačí

Hlavní postavou je Antonín Rusnák, příslušník Státní bezpečnosti a člověk, který je ze svého života unavený, frustrovaný a nespokojený. Rád by zažil nějaké pořádné vzrušení jako za svých mladých let. Práce u StB pro něj už dávno není posláním jako dřív, ale způsobem, jak si udržet pocit důležitosti a moci.

Ačkoliv stále plní svou práci a sbírá informace, začíná zažívat vyhoření. Ukájí se pocitem moci a fyzickým násilím na ostatních lidech s vědomím, že se mu nemůže nic stát. Z pocitu nudy a nedostatku rauše se tedy rozhodne získat jednu z hlavních hrdinek jen pro sebe, ať to stojí cokoliv. Nejde tedy o politické přesvědčení ani o loajalitu k režimu, ale o osobní posedlost, která se vymyká kontrole.

Tísnivé napětí vás nenechá v klidu

Film nepracuje s klasickými dramatickými zvraty, na které jsme zvyklí třeba z akčních filmů, ale funguje spíš plíživě. Po jeho zhlédnutí máte pocit, že se musíte otáčet přes rameno a že za každým rohem může něco nebo někdo čekat. Kamera často zůstává stát, sleduje postavy s odstupem a nechává nás, abychom navnímali gradující napětí mezi postavami.

Velkou roli hraje i tempo vyprávění, které je pomalejší. Nic se neuspěchává, ale zároveň tu není ani vyloženě hluché místo. Postupně se hromadí nepříjemný pocit, že sledujeme něco, co nemůže dopadnout dobře – jen zatím nevíme, kdy a jak.

Moc jako náhrada za blízkost

Jedním z nejsilnějších motivů filmu je způsob, jakým se osobní selhání mění v potřebu ovládat druhé. Rusnákova pozornost vůči sledované ženě není romantická ani ideologická. Je to snaha zaplnit prázdné místo ve vlastním životě. Čím víc ztrácí kontrolu nad sebou a svou příčetností, tím víc se snaží kontrolovat i ostatní. Díky tomu jsme postaveni do nepříjemné pozice, kdy musíme přihlížet tomu, kam děj směřuje, ale nemáme možnost zasáhnout. Právě tady se dostavuje ono fyzické napětí a pocit staženého žaludku, který nás dokáže pořádně sevřít a s každou další scénou se prohlubuje.

Jste dost odvážní?

Pouta z roku 2009 patří k těm českým filmům, které nejsou sice úplně nejznámější a nedávají je v reprízách každou chvíli, ale pokud na ně už narazíme, rozhodně zanechají hlubokou stopu. Veškerá filmová práce je zde naprosto precizní a Ondřej Malý v hlavní roli vás bude děsit ještě týdny.

Pokud máte dost odvahy a slabost pro netradičně zpracované osmdesátkové snímky, zkuste si pustit trailer v náhledu a posuďte sami, zda na takový snímek máte odvahu. Já ho určitě doporučuji, protože z české tvorby je to jeden z intenzivních a zapamatovatelných počinů, který si rozhodně zaslouží vaši pozornost. Jenom si dejte pozor, abyste nezapomněli dýchat.

Zdroje: lidovky.cz, csfd.cz, kinobox.cz