Český herec, kterého diváci už roky nesnášejí. Raději by počítali dlaždičky v koupelně, než ho znovu vidět

Sympatický muž s bohatou kariérou, která začala pohádkovými princi a pokračuje rolí primáře v nejsledovanějším seriálu. Je to profesionál, který ukázal stovky senzačních výkonů. Problém je v tom, že ho producenti obsazují pořád jako dokonalého, slušného, kladného hrdinu bez jediné chyby. A právě to je pro diváky trnem v oku.

Večerní vysílání na komerčních stanicích nabízí dost předvídatelnou podívanou. Zapnete seriál a vidíte tam stejného herce ve stejné roli slušného lékaře či bezchybného manžela. Ne že by neuměl hrát, jenže producenti ho obsazují pořád do téhož, jako kdyby pro něj jiné typy postav neexistovaly.

Jan Čenský se narodil v Praze v roce 1961 a jeho životní dráha vedla od atletických úspěchů přes konzervatoř až k televizním obrazovkám. Dnes má za sebou stovky odehraných rolí, moderování společenských akcí i dabing, jenže všechno tohle zanikne pod tíhou jedné nekonečné role primáře. Právě jeho role dle nedávných diskusí diváci nesnášejí, i když samotného Jana samozřejmě miluje celý národ. 

Od atletiky k herectví

V mládí byl Jan Čenský sportovní nadějí. Jako dorostenec skončil druhý v republice na osmistovce a viděl se na olympiádě. Jenže kombinace sportu a školy nefungovala, jak by měla, studijní výsledky byly slabší a atletická kariéra musela jít stranou. Naštěstí měl ještě jiný talent.

Na školních besídkách bavil spolužáky i učitele svými kreacemi. Jednou dokonce hrál v Karkulce vlka, který štěkal. Jeho učitelka mu prý poradila: „Na blbnutí tě užije, zkus konzervatoř.“ Poprvé neuspěl, podruhé ale už ano. Vystudoval hudebně dramatický obor na Státní konzervatoři v Praze, kde jeho spolužáky byli třeba Lukáš Vaculík nebo Ondřej Vetchý.

Během studií začal dostávat různé nabídky před kamerou. První role přišla v roce 1978 v televizní hře Mapa zámořských objevů, velkou roli pak dostal v seriálu Zkoušky z dospělosti v roce 1979. Tehdy hrál zápornou roli, což bylo něco úplně jiného než to, co hraje nyní.

Princové, princové a zase ti princové

Svým zjevem byl předurčen pro pohádkové role. Napadlo vás někdy, kolik jich vlastně odehrál? Jmenovat se dá například Bílá kočička (1979), Princové jsou na draka (1980), Koloběžka první (1984), O princezně, která ráčkovala (1986), O nejchytřejší princezně (1987) a další.

Tahle pohádka z roku 1980 ho vystřelila mezi hvězdy a běží v televizi dodnes. Akorát podle recenzí diváky baví spíše úplně jiné věci. Menšíkův humor a legendární písničky jsou to, co pohádku drží naživu, zatímco on tam byl podle mnohých jen jako dekorace, mladý, hezký, ale herecky nic extra.

V osmdesátých letech natočil další pohádky, objevil se v seriálech jako Návštěvníci nebo Dlouhá míle a občas dostal i filmovou roli. Ve filmu Když rozvod, tak rozvod z roku 1982 ale předvedl poněkud toporné herectví, což ukazovalo, jak těžké bylo přejít od stylizovaných pohádkových princů k přirozené hře.

Proměna v dokonalého hrdinu

V devadesátých letech už se příliš nehodil na role mladých sympaťáků. Přišly tedy role záporných ambiciózních mužů v seriálech typu Život na zámku nebo Zdivočelá země. Bylo to osvěžující, protože konečně mohl ukázat něco jiného než jen tu věčnou slušnost.

Jenže pak přišel rok 2010 a s ním role, která ho definovala na dalších patnáct let. MUDr. David Suchý, primář chirurgie v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Slušný, profesionální, dokonalý lékař. Zároveň ideální manžel, skvělý šéf, zkráceně řečeno bezchybný člověk.

Jeho maminka mu prý podle rozhovoru pro Český rozhlas říkala: „Konečně děláš něco pořádného.“ A role to byla obrovská, vždyť se jedná o jeden z nejsledovanějších českých seriálů, který má miliony diváků. Zprvu byla postava přehnaně kladná, až později se k jeho velké radosti trochu pozměnila a dostal i nějaké zápornější momenty.

České televizní produkce mají problém s představivostí, to jsme si už řekli u jiných herců. Když se jednou osvědčí, že herec umí zahrát slušného, uhlazeného, kladného muže, obsadí ho do stejného typu role znovu a znovu. Místo aby zkoušeli něco nového, jdou po jistotě.

Jan Čenský sám v rozhovoru přiznal, že padouchy má raději. Že by rád hrál víc záporných rolí, protože jsou zajímavější. Ale nikdo mu je nedá, protože všichni ho vidí jako toho dokonalého, slušného, ideálního doktora.

Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz