Český herec málem uhořel během natáčení. Přesto vznikla naše nejkrásnější a nejoblíbenější pohádka

Oheň měl být jen rekvizitou. Měl rozzářit scénu, dodat jí trochu dramatu a „zahřát“ kameru. Nikdo netušil, že se z několika bezpečně zapálených plamenů stane skutečné peklo. Herci byli v těžkých kostýmech, kouř se držel u stropu a kulisy začínaly horkem praskat. A pak se stalo něco nevídaného, jeden z čertů vzplanul.

Zmatek, výkřiky, popáleniny a napjaté ticho, které po pár sekundách přerušil jen zvuk hasicího přístroje. Když se prach usadil, došlo všem, že tentokrát nešlo o trik, ale že šlo o skutečné nebezpečí, které mohlo skončit tragédií. Přesto, možná právě díky takovému „zapálení“ herců, vznikl film, který dodnes patří k nejmilovanějším v české historii.

Když peklo nebylo jen ve scénáři

Psal se rok 1984 a v barrandovských ateliérech se rodila nová pohádka, o které tehdy nikdo netušil, že se stane legendou. Rozpočet přesahoval běžné hranice, a to neuvěřitelných devět milionů korun československých, tedy dvojnásobek tehdejších průměrných nákladů. Režisér Hynek Bočan měl ale jasno: chce vytvořit pohádku, která se vymyká.

Exteriéry se natáčely v Českém středohoří, na hradě Kost, v Průhonickém zámku a také v opuštěných pískovcových dolech na Českolipsku, které tehdy sovětská armáda používala jako sklady brambor. Právě tam vzniklo legendární peklo. Aby působilo větší, Bočan nechal scény točit širokoúhlým objektivem a spolupracoval s vojenskými pyrotechniky, kteří dodali směs acetonu a plamenometů. Výsledek byl ohromující.

Během jedné ze scén se totiž plameny vymkly kontrole a Ondřej Vetchý, představitel mladého čerta Janka, skončil s popáleninami. Podobné nehody se tehdy neřešily tiskovými zprávami ani bezpečnostními komisemi. Natáčení prostě muselo pokračovat, a tak se brzy jelo dál, jako by se nic nestalo.

Pohádka, která měla všechno

Film S čerty nejsou žerty vycházel z klasických motivů Boženy Němcové, především z příběhů Čertův švagr a O Nesytovi. Scénář napsali Hynek Bočan a Jiří Just. Výsledek byl na svou dobu výpravný, plný humoru, morálních ponaučení a legendárních hlášek, které zlidověly:
„Máchale, spadlo ti to. Asi vítr, ne?“,
„Já to řeknu tatínkovi a ten vám vyhlásí válku!“,
„Je to rebel!“ nebo „Degraduju tě na králíka!“

Hlášky ale nebyly jen samá sranda, občas nesly i filozofická poselství. Jedno takové je na konci pohádky: „Ať už peklo bylo, nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře.“ A to tedy opravdu bylo.

Postavy i herci se navždy zapsali do historie. Vladimír Dlouhý jako odvážný Petr Máchal, Karel Heřmánek jako démonicky charismatický Lucifer, Josef Kemr v roli slabého knížete, Viktor Preiss coby intrikánský správce, Petr Nárožný jako věčně ovíněný kaprál a samozřejmě už zmíněný Ondřej Vetchý, kterému tehdy šlo doslova o kůži.

Lucifer, jakého nikdo nečekal

Hynek Bočan později přiznal, že největším překvapením pro něj byl právě Karel Heřmánek. „Byl první natáčecí den, řekl jsem: ‚Kamera!‘ a on začal řádit. Šel jsem za ním a říkám mu: ‚Karle, co to děláš?‘ A on mi odpověděl: ‚Co je? To je čert! Co čert? To je Lucifer! To takhle prostě musím.‘“ Bočan nakonec pochopil, že právě díky téhle energii vznikla postava, která zůstane nesmrtelná.

Kostýmy čertů navíc nevznikaly podle návrhů dospělých. Režisér požádal svého syna, aby jeho žáci ve škole nakreslili, jak si představují pekelníky. Dětské kresby se pak staly základem finálních návrhů, díky čemuž působí čerti tak neotřele a hravě.

Peklo, které nás hřeje dodnes

Premiéra se konala 1. října 1985 a film okamžitě zaujal. Podle databáze ČSFD.cz je S čerty nejsou žerty dodnes nejlépe hodnocenou českou pohádkou, dokonce před legendárním Byl jednou jeden král. Každé Vánoce se znovu objevuje v televizním programu a ani po čtyřiceti letech neztrácí kouzlo. A jak by taky ne, když je plná neuvěřitelně chytlavých hlášek, kterými promlouvá divákovi přímo do duše. Každopádně, ať už je to vaše oblíbená pohádka, nebo ne, vymyšlena byla dobře.

zdroje: Aktuálně.cz, ČSFD.cz, Médium.cz