Slavný český režisér utekl z natáčení. To, co se dělo na place, ho vyděsilo natolik, že radši vzal roha

Pohádky pro nás znamenají úsměvy, hudbu a dobré konce. Při pohledu na průvody usměvavých postav člověk mnohdy nedokáže cítit nic jiného, než radost. Natáčení některých slavných snímků však bylo provázeno řadou problémů, o kterých se obyčejný divák neměl šanci dozvědět. V kontrastu k pohodovému obsahu filmů se mnohdy jedná o skutečně překvapivé okolnosti.

Někteří filmoví tvůrci jsou notoričtí tím, že vytvářejí na place tlak, který mnohdy bývá neúnosný pro řadu zúčastněných. Takové podmínky si však většinou spojujeme s extravagantními filmaři, z jejichž dílen se na světlo světa dostávají experimentální snímky. Málokdo by tak řekl, že složité vztahy by mohly panovat i na place, kde se natáčí pohádka. A ještě ke všemu tak oblíbená, jako je tato.

Legendární pohádka od mistra svého oboru

Legendární československá dvoudílná veselohra Císařův pekař – Pekařův císař patří mezi ta asi nejznámější pohádková díla, která u nás byla kdy natočena. Legendární film z pera Jana Wericha (a dalších autorů) se svými pamětihodnými scénami a chytlavými písněmi zapsal do pamětí, ale i srdcí mnohých z nás. Obsahuje písně, které zlidověly a zpíváme si je dodnes a některé scény jsme schopni přeříkat nazpaměť.

Pohádka z roku 1951 je historickou veselohrou, která pojednává o císaři Rudolfovi II., pekaři Matějovi a legendárním a mýtickém Golemovi. Oficiální text distributora sice uznává, že snímek zcela neodpovídá historické pravdě, ale obhajuje se tím, že je nadmíru poučný.

Jan Werich se kromě práce na scénáři chopil i titulních rolí císaře Rudolfa II. a pekařského tovaryše Matěje. V průběhu pohádky tak dochází k záměně těchto dvou mužů, takže se císař může věnovat svému zájmu o mýtická umění, zatímco pekař dá říši do pořádku.

Natáčení se neobešlo bez zranění

Císařův pekař – Pekařův císař sice patří mezi ta nejpamětihodnější díla, která u nás byla kdy natočena, ale jeho tvorba se neobešla bez komplikací. Některé byly dány podmínkami režimu, ve kterém vznikal, jiné pak zkrátka nehodami během natáčení. Jednou takovou nehodou bylo poranění Jana Wericha.

Během natáčení koupelové scény filmaři přemýšleli, jak dostat pekaře do císařské vany. Došlo k návrhu, že postava šlápne nohou do vázy, kterou si nazuje. Při pokusu o její setřesení se pak měl Jan Werich do vany vtipně zhroutit. Werich však vázu rozbil a ošklivě si pořezal nohu, což mělo za následek pozastavení natáčení na celých 14 dní.

V jiném momentu zase architekt Jan Zázvorka cestou na Werichovu chalupu na Šumavě zabloudil v nepřehledných silničkách a byl odchycen pohraniční hlídkou. Ta si všimla jeho nákresů Golema a ministerského dopisu pro Wericha, což považovala za podezřelé. Pohraničníci se tak rozhodli Zázvorku na Werichovu chalupu doprovodit sami.

Spor, o kterém se téměř neví

Zdaleka největší komplikací během natáčení však byl moment, kdy se samotný režisér rozhodl uprchnout z natáčení. Ačkoliv snímek režíroval Martin Frič, původně se měl této role chopit Jiří Krejčík. Mezi ním a Janem Werichem však na place panovaly zásadní neshody, kdy režisér nesouhlasil s tím, jak Werich přistupuje k pojetí své role. Kritizoval však Wericha i za to, jak přistupoval ke zbytku štábu.

Krejčíkovi se však po čase dostalo hned dvou zadostiučinění. Prvním z nich byl moment, kdy obdržel dlouhý a vděčný dopis od Karla Högera, který Krejčíka ujistil o tom, jak si váží jeho přístupu. Höger měl být původně ve filmu v roli magistra a po vzoru Krejčíka se také rozhodl natáčení opustit.

Druhým zadostiučiněním byl moment, kdy Werich vydal knihu Italské prázdniny, do které vložil dlouhé věnování adresované právě Krejčíkovi. V něm uznal, že se k němu nechoval fér a že celá situace byla jeho vinou. Vztah mezi dvěma muži se tak nakonec alespoň dal opět do pořádku.

zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, cs.wikipedia.org