Český režisér použil primitivní loutky místo speciálních efektů. Měla to být ostuda, ale film prodal do 70 zemí světa

Zatímco filmaři utrácejí miliony za digitální efekty a většina filmů se už točí s pomocí zeleného plátna a počítačů, někomu „bohatě“ stačila jen guma, sádra, papír, loutky, nekonečná trpělivost a zázrak byl na světě. Takovým způsobem totiž vznikl jeden z nejodvážnějších filmových projektů české kinematografie, který dobyl víc než 70 zemí světa. A uchvátil samotného Stevena Spielberga.

Film měl na svou dobu naprosto ojedinělou ambici: spojit vědeckou přesnost, chlapecké dobrodružství a fantasy výpravu, aniž by působil směšně nebo amatérsky. Se základní technikou a minimálním rozpočtem se povedlo nevídané dílo, které dodnes válcuje světové žebříčky filmů se speciálními efekty.

Světový úspěch

Dobrodružný snímek, ve kterém se čtyři chlapci vydají proti proudu času až mezi mamuty a dinosaury, se stal senzací a ve světě byl uváděn jako Journey to the Beginning of Time. Do amerických kin se dostal v roce 1960, tedy pět let po svém uvedení u nás, a okamžitě se strhla lavina pozitivních recenzí a zvědavosti, kdo že je ten „kouzelník z Východu“, jak média Karlu Zemanovi začala přezdívat.

Loutky a obří trik s iluzí

Kdyby se takový snímek dělal dnes, byl by plný počítačových animací, jenže Zeman musel pracovat s realitou 50. let a tak použil kombinaci takzvaných stop-motion animací, malovaných kulis, miniatur, mechanických modelů a trikových záběrů, které skládal do jednoho políčka přímo ve kameře. Žádné počítače, žádné dodatečné vrstvy. Vše muselo fungovat na první dobrou, jinak se muselo točit znovu. Skutečnost, že Zeman strávil dlouhé hodiny, dny a týdny jen tím, že pečlivě skládal postavičky před kamerou a záběry natáčel po vteřinách, je v dnešním světě moderních technologií téměř nepředstavitelná.

Brontosauři sice byli loutky, ale divákům to nevadilo, právě naopak. Podle historiků filmu je výtvarný rozměr a hmatatelné figurky jedním z hlavních důvodů, proč snímek nezestárnul ani po sedmi dekádách a stále působí kvalitně a nadčasově.

V Americe všem spadla čelist

Z pohledu filmových dějin je Cesta do pravěku považována za jeden z milníků trikové kinematografie 20. století. Zeman dokázal něco, co nemělo ve světě obdoby: propojil hraný film, animaci, miniatury, malované pozadí, stop-motion a trikové skládání přímo v kameře do jednolité iluze. Řada filmových historiků proto Zemana staví po bok průkopníků, jako byli Méliès a Harryhausen, a zahraniční instituce opakovaně uvádějí, že právě Zemanova metoda inspirovala další generace filmařů a mimo jiné i samotného Stevena Spielberga, který se nechal slyšet, že „kvalita triků je vzhledem k době vzniku neuvěřitelná“ a ve své sérii Jurský park použil velmi podobnou metodu. A i to je důvod, proč se snímek dodnes promítá na festivalech, studuje na filmových školách a stále neztrácí kouzlo.

Odkaz, který by přežil i dinosaury

Zeman později obdařil svět i dalšími legendárními počiny, jako jsou Vynález zkázy, Baron Prášil nebo Pohádky tisíce a jedné noci – všechny s diváckým hodnocením nad 85 %, což je řadí mezi skutečně výjimečnou tvorbu. Jeho odkaz dnes uchovává Muzeum Karla Zemana v Praze, které vzdává hold jeho tvorbě a přibližuje divákům i filmařům, jak vznikala slavná kouzla na plátně dávno před digitální érou. Návštěvníci si tu mohou vyzkoušet Zemanovy trikové postupy sami a vidět originální rekvizity i loutky z jeho filmů.

Cesta do pravěku je důkazem, že k velkým věcem nejsou potřeba miliony ani moderní technologie. Stačí vytrvalost, poctivé řemeslo a fantazie, a i s omezenými prostředky lze vybudovat svět, který ohromí publikum na celé planetě. A Zemanův film ukazuje, že i malý tvůrce může dosáhnout nevídaného, pokud se nebojí následovat své sny.

Zdroje: en.wikipedia.org, filmovyprehled.cz, csfd.cz