Cizinci lomí rukama: Češi denně dělají něco, co je pro nás fiasko. Tenhle český zvyk patří do minulosti

Cizinec žijící v České republice označil jeden náš každodenní zvyk za naprosto „odporný“ a jeho příspěvek na sociálních sítích rozpoutal bouřlivou diskusi. Nejspíš ani netušíte, o čem je řeč, ale ve skutečnosti to děláte také. Jaké další české zvyklosti považují cizinci za bizarní? Pro mnohé to může být překvapením.

V diskusi na Redditu se jeden z uživatelů podělil o své zážitky ze života v Praze. Mimo jiné se tam zmínil o pokrmech, které si s chutí dopřáváme. „Stále nechápu, jak můžete k večeři sníst ovocné knedlíky nebo těstoviny s grankem,“ napsal frustrovaně. Jeho slova desítky Čechů pobouřila a vrhli se na obranu svých oblíbených pochoutek.

Další přidávali fotografie svých večerních dezertů jako důkaz, že sladké pokrmy i k večeři jsou u nás normální. Těstoviny s tvarohem, mákem nebo grankem patří k českému jídelníčku už desítky let. Nutriční specialisté sice varují před vysokým obsahem jednoduchých cukrů, ale zároveň připouštějí, že s trochou fantazie lze i tyto pokrmy připravit zdravěji. Stačí přidat ovoce, použít celozrnné těstoviny nebo doplnit bílkoviny.

Domácí obuv je povinnost

Jenže sladké večeře nejsou jediné, co cizince mate. Další téma, které pravidelně vyvolává diskuse na fórech, je české zouvání. Představa, že někdo vstoupí do českého bytu v botách, je pro většinu domácností nepřijatelná. John z USA vzpomínal na svou první návštěvu u českých přátel: „Stál jsem ve dveřích a nevěděl, co mám dělat. Všichni se zouvali a já měl pocit, že mi něco uniká.“ Každá druhá česká domácnost má navíc pro hosty připravené náhradní pantofle.

Nejpopulárnější volbou se v posledních letech staly crocsy. Tyto plastové děrované pantofle dobyly české domácnosti rychlostí blesku. Jsou praktické, pohodlné, a hlavně se dají hodit do pračky.

Když se ptáme, opravdu se PTÁME

Další kámen úrazu představuje česká upřímnost v konverzaci. Zatímco v angličtině je „How are you?“ jen zdvořilostní fráze, Češi na otázku „Jak se máte?“ obvykle odpovídají opravdu. A to včetně všech zdravotních či rodinných problémů nebo pracovních strastí.

Někdy to však může vést k trapným situacím. Zejména když má člověk naspěch a místo rychlého pozdravu se dozvídá detailní zprávu o fungování čističky odpadních vod v sousedově obci nebo o tom, jak musela sestřenice k doktorovi s bolavým kolenem. 

Možná znamená ne

Podobně matoucí jsou pro cizince naše oblíbené odpovědi „možná“ a „uvidíme“. Tyto kouzelné fráze slouží jako elegantní způsob, jak něco neodmítnout, ale zároveň se k ničemu nezavázat. Thomas z Německa se na Redditu svěřuje: „Pozval jsem kolegu na grilování a řekl ‚možná přijdu‘. Připravoval jsem jídlo pro několik lidí, a on se neukázal.“

Pro Čechy je význam jasný, „možná“ ve většině případů znamená „ne, ale nechci tě urazit“. Cizinci však tuto mezi řádky schovanou pravdu obvykle neodhadnou a často se cítí podvedeni. 

Nejkulaťoulinkatější kulička

Bohatost češtiny v oblasti zdrobnělin je pro cizince studující náš jazyk doslova prokletím. Dokážeme zdrobnit prakticky cokoliv. Výsledkem jsou slova jako „štěňátečko“, „hruštička“ nebo „nožičky“, která cizince v mnoha případech dovádí k zoufalství. Používáním zdrobnělin Češi vyjadřují něžnost a blízkost ke svému okolí, což může působit roztomile, ale také kolikrát infantilně.

Další překvapení čeká na cizince v oblasti hygieny. Spousta zemí se sprchuje ráno, kdežto Češi preferují jednoznačně večerní sprchu. Kdo by však chtěl lézt do čisté postele špinavý po celém dni? Navíc má večerní sprcha relaxační účinek a pomáhá připravit tělo na spánek. 

Houbařská horečka

Možná nejpodivnější český zvyk v očích zahraničních návštěvníků představuje národní posedlost houbaření, který dle cizinců patří dávno do minulosti. Každý podzim se české lesy zaplní lidmi, kteří s nadšením olympijských sportovců prohledávají každý centimetr země. Cizince také překvapuje naše znalost jedlých a jedovatých hub. Pro Čechy je ale rozpoznávání hub součástí základního vzdělání, které se předává z generace na generaci.