Co by dup na Primě poběží film, který otřásl českou kinematografií. Je to strop, který už nikdo nepřekonal

Počasí se umoudřilo a zdá se, že zase bude nejméně pár hodin léto. A to se lidem moc k televizorům nechce. Někteří totiž musí napravovat škody po nedělních průtržích s kroupami, jiní se večer raději sejdou na zahradě a něco dobrého si ugrilují. Proč v pěkném letním dni a večeru trávit den doma? Odpověď je jasná jako facka. Za pár hodin totiž na Primě poběží film, který změnil úplně všechno. 

Nechci vám brát iluze, ale ono možná po večerech zatím tak krásně, jak si představujeme, nebude. I kdyby nepřišel déšť či nějaká ta bouřka, přece jenom jsou ještě večery a noci hodně chladné. Všimli jste si toho? V posledních dvou desetiletích jsme si zvykli na letní noci teplé až tropické. Zkrátím to a řeknu rovnou kam mířím: pro ty z vás, kteří by přece jenom chtěli zítřejší večer trávit u televizní obrazovky, máme skvělý program. Starší českou komedii, s trošku hořkou příchutí, ale zato skvěle obsazenou.

K této hořké komedii se rád vrací každý Čech

Dnes jsme zaplaveni filmy plnými efektů, rychlých střihů, často i cynismu a dost hlučného obsahu. Obzvláště filmy z americké provincie takové jsou. Snad se vyplatí alespoň na chvíli trochu zvolnit tempo a vrátit se do dob před čtyřiceti lety. To natočil režisér Hynek Bočan zajímavý snímek, který – jak se podle některých recenzí zdá – spousta lidí vlastně ani nepochopila a šmahem ho odsoudila. On však nakonec změnil celou českou kinematografii. Inu, k něčemu je zapotřebí dozrát. A možná, že právě teď je náš čas. Čas k tomu, abychom panu Bočanovi porozuměli. Čtyřicet let totiž není krátká doba. A my jsme za tu dobu obohaceni o životní zkušenosti a máme na mnoho věcí jiný náhled než v 16 či 20 letech.

Ve filmu se dozvíme i to, jak vyzrát na samotu a stárnutí

Bočanův film je poetickou tragikomedií o důvěře, naději, která nestárne, ale hlavně o samotě. Stárnutí, samota, potřeba blízkosti a důvěra, to jsou témata, která se dotknou každého vnímavého člověka. A rezonují napříč generacemi. I když mladší generaci většinou stárnutí nezajímá. Ale proč taky. Oni mají před sebou spoustu životních úkolů a nemají to v dnešní době zrovna lehké. I když v sobě film nese stopy smutku, přece jen z něj sem tam vytryskne velmi dobrý humor, něha a naděje. A přestože film vznikl v roce 1986, neztratil nic na aktuálnosti. A možná právě dnes, v době, kdy se tolik lidí cítí osaměle, má větší vypovídací schopnost než kdy dřív.

Prvoligový herecký koncert

Příběh snímku se odehrává v nádherných exteriérech Krkonoš, které kameraman Ivan Šlapeta zachycuje s láskou i respektem. Každý záběr dýchá tichem, přírodou a melancholií. Kdosi na jedné z diskuzních sítí řekl, že: „Tohle je film, který neřve, ale šeptá. A právě v tom je jeho síla. Nic lepšího nikdy nevzniklo a je to top strop, který snad ani nelze překonat… “

V hlavní roli exceluje Vlastimil Brodský a s ním celá plejáda skvělých herců tehdejší éry: Josef Kemr, Petr Čepek, Karel Heřmánek, Miroslav Vladyka, Pavel Nový, Vilma Cibulková, Emma Černá, Klára Jerneková a Jiřina Bohdalová. Jedná se o citlivý a posmutnělý vhled do života muže, samorostlého solitéra, kterého dostihlo stáří a samota… Zvažuji, zda vám připomínat něco z obsahu filmu. Vzhledem k tomu, že to není detektivka, by to možná šlo. Ale na co byste se pak těšili? Kdo film neviděl, nač mu jeho děj vyprávět předem? A kdo ho viděl v minulosti, už jistě některé pasáže zapomněl. A rád si je sám rozkryje při večerním sledování. A teď vidím, že samým utajováním děje, jsme vám utajila i název filmu: Smích se lepí na paty se snímek jmenuje.

A tak snad pár slov i z toho děje

Tak snad jen rámcově: Joska Platejz si na své samotě vybudoval vlastní svět, plný vynálezů a tiché radosti z nich. Děti ho nenavštěvují, a tak je sám se svým stárnutím. Výkon Vlastimila Brodského je lidský a hluboce dojemný. V kontrastu s Joskovým dobráctvím se objeví jedna mazaná podvodnice, která ale i tak vnese světlo do Joskovi opuštěnosti. „Stáří je hrozné, ale je třeba se mu postavit!“ No jo, ale kde má člověk v tomhle věku na to brát sílu…

Joska sice tvrdí, že nejlepší je být sám, ale jeho nitro to cítí jinak. A proto snadno podlehne dámě, která to s ním nemyslí až tak dobře. To spíš sama se sebou. Jeden z recenzentů k filmu poznamenal: „Člověk asi prostě může skončit sám se svými nejlepšími léty v zádech a blížícím se podzimem v patách, ale nikdy nesmí ztratit hrdost, nadhled a humor. A to se Joskovi Platejzovi povedlo.“

Jak to viděl režisér

Hynek Bočan měl o tom, koho pověří rolí hlavního hrdiny, jasno hned od počátku. Proto také se scénáristou Pavlem Fialou Brodského přizvali k psaní scénáře, aby do něj vnášel vlastní podněty a upravil si dialogy podle svých představ.  A protože Bočan celou tu skvadru českých herců dobře znal, nic nenamítal ani proti případné improvizaci. Jakákoliv improvizace v duchu zaměření scénáře byla dokonce vítána.

Film Smích se lepí na paty můžete sledovat již za pár hodin – 19. 6. ve 20:00 na televizním programu Prima Max. A potom ještě v sobotu 21. 6. v 15:00 na stanici Prima a v neděli 22. 6. v 10:50 opět na kanálu Prima Max.

Zdroje: TVProgramIDnes, ČSFD, ČeskáTelevize