Co dle psychologů znamená, když rádi sledujete kriminálky a true crime. Připravte se na drsný rozbor

Před spaním si místo romantické komedie pustíte dokument o sériovém vrahovi. Na procházce posloucháte podcast o zmizení matky tří dětí. A u oběda bez mrknutí oka sledujete rekonstrukci brutální vraždy. Pokud patříte mezi fanoušky true crime, možná vás překvapí, co to vypovídá o vaší psychice. Odborníci totiž tvrdí, že záliba ve zločinech není jen nevinná zvědavost, ale může souviset s tím, jak váš mozek funguje a jak přemýšlíte.

Natočeno podle skutečné události. To je dnes mezi diváky trhák.

Krutá realita jako forma relaxu?

Žánr true crime, tedy kriminální příběhy natočené podle skutečné události, zažívá v posledních letech doslova boom. Série jako Dahmer, The Staircase, The Jinx nebo Don’t F**k With Cats, které najdete například na platformě Netflix, lámou rekordy sledovanosti. Podcasty jako Serial nebo český Opravdové zločiny si pravidelně pouští miliony lidí. Ale proč se tolik z nás dobrovolně vystavuje extrémně temným, děsivým a brutálním příběhům?

Zvláště zajímavé je, že hlavní cílovou skupinou true crime obsahu jsou, podle několika studií, ženy. Konkrétně ženy ve věku 25–44 let. Průzkum platformy YouGov ukázal, že více než 60 % pravidelných sledujících true crime tvoří právě ženy. Přesto většina z nich nemá žádnou osobní zkušenost se zločinem, ani netrpí morbidními sklony.

Co je tedy na true crime tak přitažlivé, že si ho tolik lidí vybírá jako formu večerního odpočinku?

Bezpečné nebezpečí: když děs není hrozbou

Odpověď se možná skrývá v tom, čemu odborníci říkají „safe danger“, tedy bezpečné nebezpečí. Podle psycholožky Amandy Vicary, která zkoumá chování konzumentů true crime, máme v sobě přirozenou potřebu rozpoznávat a chápat hrozby. Je to pozůstatek evoluce, kdy přežití záviselo na tom, jak dobře jsme schopni odhadnout riziko.

Zároveň ale moderní člověk žije většinu času ve fyzicky bezpečném prostředí. A mozek, který byl po tisíciletí zvyklý řešit skutečná nebezpečí, si tyto stimulace nahrazuje právě sledováním zločinů z bezpečné vzdálenosti, přes obrazovku.

Vědecká studie zjistila, že ženy, které sledují true crime, uvádějí jako důvody například to, že chtějí pochopit, jak se bránit, nebo jak být připravená. Jde tedy z velké části o pud sebezáchovy.

Záhada fascinace krimi

Některé teorie jdou ještě dál. Podle psychologa Davida Schmidta z University of Buffalo nám sledování extrémních kriminálních činů umožňuje konfrontaci se zlem v jeho čisté podobě. Většina lidí se v reálném životě s takovými případy nesetká, ale v příbězích true crime máme pachatele, oběť, motiv, důkazy, a často i nějaký závěr.

„Kriminalita zaujímá v lidské společnosti zvláštní místo. Představuje porušení norem, ale zároveň potvrzuje existenci těchto norem,“ vysvětluje Schmid v rozhovoru pro Psychology Today.
„Lidé, kteří sledují true crime, nemusí být fascinováni samotným násilím, ale spíše tím, co zločin říká o společnosti, o morálce a o tom, čeho jsou lidé schopni.“

Co to o vás říká?

Co váš zájem o true crime vypovídá o vás? Psychologové z Aarhus University v Dánsku provedli výzkum na vzorku více než 1 200 respondentů, který ukázal, že pravidelní konzumenti true crime mají statisticky vyšší skóre v několika oblastech:

• vyšší zvídavost,
• analytické myšlení,
• vyšší úroveň empatie vůči obětem,
• větší zájem o psychologii a kriminologii.

Zároveň ale bývají také více úzkostní, ostražití a podezíraví vůči okolí. Tento paradox, kombinace empatie a strachu, dává smysl, pokud si uvědomíme, že mnoho lidí sleduje tyto příběhy právě proto, aby se uklidnili. Vědí, že jsou doma v bezpečí, a když příběh skončí, život jde dál.

Forenzní psycholožka Julia Shaw, autorka knihy Making Evil, k tomu říká:

„Zájem o zločin neznamená, že jste narušení. Naopak, často to znamená, že jste extrémně empatičtí, zvídaví a fascinovaní temnými stránkami lidské přirozenosti.“

Kdy už je to moc?

Ačkoli sledování true crime má svá psychologická vysvětlení i přínosy, odborníci varují před určitými riziky. Pokud se přistihnete, že:

• cítíte zvýšenou úzkost,
• máte problémy se spánkem po sledování těchto pořadů,
• nebo se přehnaně ztotožňujete s pachateli (tzv. „hybristofilie“),

měli byste si dát pauzu. Mohli byste narazit na tzv. emocionální desenzitizaci, laicky řečeno, časté vystavení se násilí může snížit naši schopnost reagovat na skutečné násilí v reálném světě.

Podobně jako u hororů nebo videoher s násilím je důležité znát svou hranici.

Mozek miluje příběhy

True crime příběhy jsou jako forma mozkového relaxu. Mají motiv, konflikt i rozuzlení. A přesto, že se jedná o násilné činy, člověk rozlišuje, že je doma v bezpečí. Je to fascinující, děsivé, a přesto podivně uklidňující.

A to, že vás to přitahuje, nevypovídá o žádné temné stránce vašeho já, ale o vaší přirozené lidské potřebě chápat svět a porozumět hranicím dobra a zla.