Co podle psychologů znamená, když nezvedáte neznámé číslo? Po tomhle zvednete i hovor od tchyně

Zvoní telefon. Na displeji svítí neznámé číslo a vám se do toho prostě nechce. Ihned si myslíte, že na tom není něco v pořádku. Vzduch jakoby zhoustne, prst se zarazí těsně nad zeleným tlačítkem. Proč tohle váhání? Vždyť je to jen pár vteřin, běžná věc… nebo ne? Právě tenhle každodenní moment v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá. Možná se to týká i vás? Třeba víc, než byste si chtěli přiznat. 

Psychologové upozorňují, že vyhýbání se hovorům z neznámých čísel často souvisí s úzkostí z nečekané komunikace. Moderní člověk je navyklý mít vše pod kontrolou – a příchozí hovor, u kterého netušíme, kdo volá a proč, vyvolává v mozku stresovou reakci. „Nejde o lenost nebo neochotu. Většinou je za tím strach z neznámé situace, ve které nemůžete okamžitě reagovat ideálně,“ říká známa česká psycholožka. Může se jednat i o tzv. telefobii, která patří mezi specifické fobie, i když lehčího rázu. Její mírná forma se projevuje právě takto: raději nevolám, raději nezvedám, pokud neznám číslo. 

Co se za tím skrývá? 

Pokud vám při zazvonění telefonu s neznámým číslem začnou okamžitě běžet hlavou scénáře typu „něco se stalo“, „bude to úřad“ nebo „někdo mi chce něco prodat“, není to náhoda. Může to odrážet hlubší, často nevědomý strach zakořeněný v minulosti – třeba se vám stal špatný hovor, po kterém se vám zhroutil svět, ozval se vám někdo s výčitkami, nebo jste si vyslechli nepříjemnou zprávu, na kterou jste nebyli připraveni. Váš mozek si to prostě zapamatoval – a teď se snaží vás chránit.

Mozek má tendenci spojovat si podobné situace a pokud jednou došlo k něčemu nepříjemnému, příště raději spustí vnitřní poplach dřív, než se situace zopakuje. Je to naše přirozená obrana – ale v dnešním světě, kde telefonáty opravdu nejsou zpravidla hrozbou, se to může stát spíš překážkou. Tělo reaguje přehnaně a vyvolává stres i tam, kde by mohl být klid. 

Proč někdo zvedá telefon bez zaváhání? 

Možná máte pocit, že lidé, kteří bez zaváhání zvedají každý telefon, jsou sebevědomí a odvážní. Ale ve skutečnosti za tím může být jednoduše jiná povaha. Extroverti jsou zvyklí jednat spontánně. Reagují rychle, nevadí jim překvapení, jsou zkrátka naladěni na přímý kontakt. Proto je pro ně cizí číslo jen drobnost, kterou bez váhání přijmou. Introverti to mají jinak. Vyhovuje jim spíše strukturovaný svět, kde mají čas promyslet, co chtějí říct. Psaná komunikace je pro ně přirozenější – nemusí reagovat hned, mohou si dát odstup. Telefonát je pro ně často vnímán jako tlak, který si nevybrali. 

Vliv má ale i náš každodenní život. Lidé jsou zahlceni neustálými zprávami, oznámeními, e-maily, hovory. Mozek si proto vytváří vlastní obranné mechanismy. A jeden z nich je, že zkrátka přestane reagovat na věci, které nemá pod kontrolou – například právě na neznámé číslo. Neznamená to nezájem, ale spíš pokus o duševní úlevu a ochranu před dalším stresem. Zajímavé je, že někteří lidé si ani neuvědomují, že to dělají. Automaticky odmítnou hovor nebo telefon ztiší – a až později si uvědomí, že to byl třeba někdo důležitý. Je to vzorec chování, který si tělo vytvořilo jako způsob přežití ve světě plném informací a podnětů. 

Co s tím? 

Strach z telefonování není nic neobvyklého – a dobrá zpráva je, že se dá zvládnout. Pomáhá třeba příprava předem: sepište si, co chcete říct, a zkuste si to nahlas. Zkuste se při hovoru postavit nebo projít, pomůže to uvolnit napětí. Volejte v klidu a ne, když jste rozladění. A pokud se bojíte – začněte drobností. I jeden přijatý hovor je krok kupředu. 

„Většina lidí neví, že i obyčejný strach z telefonátu má své jméno a psychologické vysvětlení. Ale dobrá zpráva je: s většinou těchto obav se dá pracovat.“