Co podle psychologů znamená, když venku chodíte rychle? Vůbec to nesouvisí se spěchem

Na první pohled to vypadá banálně – prostě jdete rychle. Možná kvůli zimě, možná abyste stihli tramvaj. Ale co když to děláte pokaždé, i když nikam nespěcháte? Podle psychologů to totiž může prozradit mnohem víc, než si myslíte.

Vědci a psychologové dlouhodobě zkoumají souvislost mezi stylem chůze a lidskou psychikou. A výsledky ukazují, že tempo, jakým se pohybujeme, není náhodné. Lidé, kteří chodí rychle, bývají v průměru rozhodnější, sebevědomější a více orientovaní na výkon. Často jde o jedince s vnitřní motivací, kteří chtějí mít věci pod kontrolou – a to i v situacích, kdy o čas vůbec nejde.

Zajímavé je, že rychlá chůze bývá spojována také s nižší mírou úzkosti a deprese. Některé výzkumy naznačují, že lidé s energickým krokem častěji vnímají svět pozitivněji a cítí se aktivnější. Jejich chůze tak může být odrazem vnitřní vitality.

Další výzkumy pak naznačují, že rychlá chůze může souviset s vyšší úrovní otevřenosti novým zážitkům, se smyslem pro plánování i s lepší pracovní výkonností. Psychologové se shodují, že způsob, jakým se pohybujeme, může být podvědomou součástí našeho sebepojetí – tím, jak se vnímáme a jak chceme, aby nás vnímalo okolí.

Nejde o spěch, ale o postoj

Překvapivé je, že rychlí chodci nejsou nutně ti, kdo mají nabitý program. Spíše jde o vnitřní nastavení. Psychologové mluví o tzv. vnitřním tempu – způsobu, jakým prožíváme čas sami v sobě. Někdo má pocit, že den je příliš krátký, a proto podvědomě zrychluje každou činnost – včetně chůze. Jiný se cítí klidný, a tak jeho kroky plynou pomaleji.

Rychlejší tempo může být také znakem určitého životního postoje. Lidé, kteří chodí svižně, jsou často vnímáni jako dynamičtí, odhodlaní a praktičtí. V pracovním prostředí mohou působit jako ti, kdo mají věci pod kontrolou a umí si poradit. Ovšem pozor – podle výzkumů si tento styl chůze udržují i o víkendech nebo na dovolené, kdy není důvod spěchat.

Co naopak značí pomalá chůze?

Pomalé tempo chůze nemusí znamenat lenost. Může být projevem rozvážnosti, hlubšího zamyšlení nebo soustředění. Někteří lidé jdou pomalu záměrně – chtějí si vychutnat okolí, vnímat detaily a nenechat se strhnout tempem doby.

Na druhou stranu ale extrémně pomalá chůze může být také signálem nízké sebedůvěry, melancholie nebo únavy. Dle jedné studie odborníků se ukázalo, že lidé s depresivními sklony se často pohybují pomaleji, s pokleslou hlavou a menšími kroky.

Můžeme své tempo ovlivnit?

Ano – do určité míry. Vědomá změna tempa chůze může mít dokonce terapeutický účinek. Například svižná chůze v přírodě se využívá při léčbě depresí nebo úzkostí, protože zrychlený pohyb stimuluje tvorbu endorfinů a zlepšuje náladu. Stejně tak pomalá, vědomá chůze v parku nebo klidném prostředí může pomoci uvolnit stres a zpomalit myšlenky.

Styl chůze se tak může stát nejen zrcadlem naší psychiky, ale i nástrojem k jejímu ovlivnění. Pokud tedy patříte mezi ty, kdo chodí stále rychle, i když zrovna nikam nespěchají, možná to není jen zvyk – ale projev vaší vnitřní energie.

Co vaše chůze říká o vás?

Zkuste se někdy zastavit a všimnout si, jak vlastně chodíte. Nejde jen o pohyb, ale o sdělení. Vaše tempo, držení těla nebo způsob, jakým kladete nohy na zem, může napovědět víc, než si uvědomujete. A třeba právě v těchto drobných návycích se skrývá odpověď na to, jací ve skutečnosti jste.

Ať už chodíte rychle nebo pomalu, s hlavou vztyčenou nebo s očima upřenýma do země, váš krok je součástí vašeho příběhu. Je to řeč těla, kterou používáte každý den – třeba i nevědomky, ale s překvapivou výmluvností.

A možná právě vaše chůze ovlivňuje i to, jak působíte na okolí – jestli budíte důvěru, působíte rozhodně nebo naopak zdrženlivě. Styl chůze dokáže prozradit mnohé o vašem sebevědomí, náladě i životním nastavení. V dnešním zrychleném světě je zajímavé vědět, že i obyčejná procházka může být cestou k sebepoznání.