Mluvíte se zvířetem, jako by bylo člověk? Gratulujeme, podle odborníků na psychologii v sobě máte něco výjimečného

Přijdete domů, ještě ani neodložíte tašku a už voláte: „No ahoj, jak ses měl? Copak jsi tady celý den dělal? Máš hlad? Nebylo ti smutno?“ A pes se na vás dívá svýma radostnýma očima, vrtí ocasem a možná i trošku rozumí. Nebo se ke kočce nakloníte a s úsměvem se ptáte: „Tak co, zase jsi spala na gauči? Měla jsi pěkný den?“ Je to naprosto přirozené, lidské a vlastně i trochu kouzelné. Tahle drobná každodenní konverzace o jídle, samotě nebo o tom, kdo z vás měl lepší den, v sobě skrývá víc, než se na první pohled možná zdá. 

Zvířata nerozumí slovům tak jako lidé, ale slyší něco mnohem důležitějšího, váš tón hlasu a emoci. Když mluvíte ke svému mazlíčkovi, nejde o přesný význam vět, ale o to, jakou náladu nesou. Když mu říkáte, že byl hodný, že vám chyběl, nebo že si zaslouží pamlsek, zvíře cítí, co mu sdělujete. Mluvit se zvířetem určitě není známka dětinskosti. Je to naopak důkaz, že máte srdce i mozek na správném místě. 

Co o vás prozradí, že se svým zvířetem vedete rozhovory? 

Když člověk prohodí se psem pár vět nebo se s kočkou podělí o to, jaký měl den, nejde o ledajaký rozmar. Je to přirozený způsob, jak ventilovat emoce, snižovat stres a navazovat vztah. Psychologové tomu říkají antropomorfismus, tedy schopnost vnímat zvíře jako bytost s emocemi a osobností. Ale není to žádný projev hlouposti, právě naopak. Jde o projev emoční zralosti a ukazuje to, že umíte cítit, spojovat se a projevovat lásku bez ohledu na to, jestli druhá strana odpoví slovy. Když mluvíte se svým mazlíčkem, vytváříte takový pomyslný malý most mezi dvěma světy. A právě na tomhle mostu se děje magie, protože ve chvíli, kdy se pes dívá do očí svého člověka a naslouchá tónu jeho hlasu, zvedne se hladina oxytocinu, tedy hormonu štěstí, a to nejen u psa, ale i jeho pána. To je důvod, proč se po rozhovoru se zvířetem cítíte lépe. Vaše tělo totiž reaguje stejně, jako kdyby vás někdo obejmul. 

Jak mluvit se svým psem, aby vám opravdu rozuměl? 

Zapomeňte na složité věty a mluvte hlavně jednoduše. Už víme, že psi rozumí tónu, ne slovům, takže klidný, přátelský hlas znamená důvěru. Když třeba řeknete: „Ty jsi to zvládl skvěle, kámo,“ pes opravdu slyší radost, kterou mu dáváte. A tu si zapamatuje. Nechte do řeči vstoupit i tělo, třeba úsměv, gesto, pohled. Poklepání na koleno, naklonění hlavy nebo otevřená dlaň mají často větší význam než stovka povelů. A když se vám nedaří a jste smutní a unavení, klidně mu to přiznejte. „Dneska jsem nějak bez nálady,“ zní jinak než strohé mlčení. Pes to pochopí po svém a většinou se nakonec přitulí nebo položí hlavu na vaše koleno. To je jeho způsob, jak říct „jsem tady s tebou.“ Ať už jde o radost, smutek nebo obyčejné sdílení ticha, pes vnímá vážně všechno. Proto má smysl s ním mluvit s respektem a laskavostí. Ne kvůli tomu, aby poslouchal, ale aby cítil, že ho berete jako součást svého světa. 

Proč nám to dělá tak dobře? 

Mluvení se zvířaty funguje totiž jako taková terapie. Když pojmenujete, co cítíte i když třeba jen nahlas řeknete „mám toho dneska dost“, tak napětí trochu povolí. Zvíře vás nesoudí, nepřerušuje, nehodnotí, jen pozorně poslouchá. Díky tomu se člověk uvolní, zklidní dech a přestane potlačovat emoce. Je to bezpečný prostor, kde můžete být sami sebou. Máte v sobě něco výjimečného – klid a pohodu. Proto tolik lidí tvrdí, že jejich pes nebo kočka jsou nejlepší terapeuti. A co si budeme povídat, mají pravdu.