Dřív podpultovka pro honoraci, dnes v lednici u 90 % Čechů. Pamatujete, jak jsme na to stáli fronty?
Tenhle nápoj byl v socialistickém Československu něco jako je dneska kaviár v prvotřídní restauraci. Dovolit si ho nemohl jen tak každý, ale když už jste ho měli a ukázali jste se s ním někde na party nebo mezi kamarády, okamžitě jste byli za frajera. V podstatě se dal sehnat pouze za kopec bonů v Tuzexu. Nyní ho má každé dítě na hřišti.
Jen si to zkuste představit. Žijete v 70. letech v socialistickém Československu a všichni kolem stojí fronty na banány, kávu nebo jiné potraviny a nápoje. Na každém výčepu kromě piva limonáda značky Kofola, ale vy chcete něco lepšího. Exotičtějšího. A tak zajdete do Tuzexu, vytáhnete pár bonů a koupíte si něco, co dnes považujeme za běžnou věc, Coca-Colu.
Zdá se to jako vtip, ale dříve se jednalo o extrémně nedostatkové a speciální zboží. Přeci jenom je Coca-Cola takřka ekvivalentem Západu. Imperialistická limonáda, která byla dostupná jenom vybraným lidem nebo držitelům Tuzexových bonů. Dneska ji přitom bereme jako samozřejmost a děti si jí běžně kupují ke svačině. Pojďme se podívat na historii tohoto nápoje.
Proč byla jen pro smetánku?
Každý kdo měl v socialismu v ruce Coca-Colu držel v podstatě zlatý grál a byl ihned středem pozornosti. Především v 70. a 80. letech. Dovážena sem sice začala být už v průběhu šedesátek, ale pouze do Tuzexovách obchodů, což není zrovna nejdostupnější řetězec pro běžného člověka té doby. Nalézt jste tento nápoj mohli i v restauracích první třídy, kam se ale dostávali jenom ti nejvýše postavení. Politici, umělci a jiní papalášové.
Později, konkrétně v roce 1971, se začal tento nápoj vyrábět i u nás a lidé si slibovali vyšší dostupnost, ale v zásadě se nic nezměnilo. Coca-Cola stále zůstávala nápojem těch výše postavených. Sice se dala pořídit na více místech, ale její cena odpovídala přibližně tomu, co by dnes stála výběrová káva v nějaké lépe postavené restauraci. Běžní lidé holt museli mít své alternativy a postačit jim musela malinovka nebo v lepším případě Kofola.
Socialistická realita: Kofola vládla
Když Coca-Cola obsadila pomyslnou pozici pro nápoj zbohatlíků a umělců, musela se zákonitě objevit i nějaká alternativa pro běžné lidi. A tím nemohlo být nic jiného, než dodnes populární Kofola, která se začala vyrábět na našem území co by odpověď na tyhle západní imperialistické limonády. Oproti Coca-Cole byla samozřejmě mnohem levnější a značně více dostupná. V podstatě jste si ji mohli dovolit úplně všude. Nabízela ji téměř každá hospoda či obchod. Co navíc bylo pro tehdejší vládní garnituru důležité, byla „naše“! Což byl jeden z hlavních propagační aspektů. Kofola se navíc prezentovala jako účinnější a zdravější, jelikož obsahovala více kofeinu a méně cukru. Menší byl podle všeho i obsah kyseliny fosforečné. O chuť a výživové hodnoty tady ale v tomto případě opravdu nešlo. I když mohla být Kofola chutná, Coca-Cola byla prostě něco exotického. A chtěl ji každý.
Coca-Cola v socialistickém filmu
Nejlépe roli Coca-Coly v socialistickém Československu asi ilustrují dobové filmy. Například film Bony a klid z konce 80. let, který pojednává o dvojici veklsáků, kteří chtějí rychle přijít k penězům. Film je přímým nahlédnutím do zákulisí dobových Tuzexů, ale i do duší a každodenních životů běžných lidí v ČSSR. Coca-Cola je v tomhle snímku několikrát ukázána jako symbol západního luxusu, imperialistická limonáda, která je nepřítelem středoevropského socialismu. Kolikrát se v té době pila Coca-Cola jako šampaňské na oslavu. Ačkoliv neobsahovala žádný alkohol, její exkluzivita byla opojná sama o sobě. To holt byla tvrdá realita komunistické doby u nás. Dnes už je naštěstí Coca-Cola stejně jako řada dalších věcí volně dostupná. A za to musíme být vděční.
Zdroje: wikipedia.org, english.radio.cz, bbc.com
