Má oči anděla, ale duši démona. Život s tímto psím plemenem je jako bydlet ve čtyřnohé „polepšovně“

Jsou krásní, charismatičtí a jejich fotky zaplavují sociální sítě. Když se s nimi projdete po městě, lidé se zastavují a obdivují jejich vzhled. Vypadá jako ideální společník do rodiny, jenže zdání dost klame, protože realita soužití s tímto plemenem je totiž úplně jiná, než si většina lidí představuje. Kdo si před pořízením nového parťáka nezjistí všechna fakta, tak tvrdě narazí. 

Na první pohled působí opravdu jako vysněný pes každého milovníka čtyřnohých kamarádů. Mají nádherný pohled, až uhrančivé oči, stavbu těla připomínající vlka a energii, která dokáže nakazit každého. Právě proto patří v Česku mezi často vyhledávaná plemena. Chovatelé však upozorňují, že pořízení tohohle parťáka je rozhodnutí, které může člověku změnit život doslova ze dne na den a rozhodně to není pes pro každého. 

Adrenalin v obýváku aneb „polepšovna“ na čtyřech nohách 

Toto plemeno má totiž obrovskou potřebu pohybu. Rozhodně mu nestačí dvě krátké procházky denně nebo pobyt na zahradě. Potřebuje dlouhé hodiny běhání, tréninku a psychické stimulace. Pokud to totiž nedostane, dokáže během chvíle úplně s přehledem rozebrat celý gauč, vyhrabat díry na zahradě nebo se stát postrachem sousedství, pokud není správně socializovaný.

Chovatelé proto říkají, že život s ním je doslova jako bydlet v polepšovně, protože nikdy nevíte, co vás čeká. Jeden majitel k tomu trefně poznamenal: „Můj pes je jako Ferrari. Krásný, rychlý, ale pokud nevíte, jak ho řídit, skončíte v příkopu.“ 

Pes s vlastní hlavou a plánem útěku 

Další věcí, se kterou musí budoucí páníček počítat, je jeho nezávislá povaha. Zatímco většina psů poslouchá na povel a hledá, jak udělat za každou cenu radost svému pánovi, husky často jedná po svém. Velmi rád také hledá cestu z obydlí ven a umí utéct i ze zdánlivě dokonale zabezpečené zahrady. Výcvik je proto náročný a vyžaduje pevnou ruku, trpělivost a zkušenosti.

Jeden z majitelů v diskusi uvedl: „Můj pes se vždycky tvářil, že povel slyší. Jenže za pět vteřin už byl na opačné straně louky. Oni se prostě smějí, zatímco vy šílíte.“ 

Než si ho přivedete domů: tvrdá realita v kostce 

Než si huskyho přivedete domů, připravte se na kompletní změnu životního stylu, pokud nejste aktivní sportovec. Budete vstávat dřív, abyste s ním uběhli nebo ušli několik kilometrů. Po práci nepadnete únavou na gauč, ale čeká vás další runda pohybu. Plot na zahradě budete muset zpevnit a zahradu proměnit na pevnost. Jeden majitel říká: „Myslel jsem, že tři procházky denně budou stačit. Než jsem to pochopil, měl jsem z obýváku skládku polštářů a roztrhaný koberec.“ Jiný přidává: „Je to sportovec. Kdo nechce změnit život, ať si raději pořídí plyšáka.“ 

Odměna za trpělivost je ta, že je srdcař 

Na druhou stranu, kdo zvládne jeho tempo, získá neuvěřitelně oddaného parťáka. Husky je společenský, veselý a bezmezně miluje svou smečku. Dokáže se mazlit stejně intenzivně, jako běhat desítky kilometrů. Jeden majitel popisuje: „Po celém dni, kdy vás fyzicky „vyždímá“, přijde, položí hlavu do klína a vy víte, že všechno stálo za to.“ Věrnost a energie, kterou svému člověku dá, je něco, co si mnozí neumějí ani představit u žádného jiného plemene, no a právě proto, i přes všechna varování, zůstává snem pro tisíce lidí. 

Když promluví majitelé: zoufalství i bezmezné nadšení 

Majitelé v internetových diskusích často sdílí své barvité zkušenosti. Jeden z nich říká, že je to nádherný pes, ale když ho necháte chvíli samotného, z bytu vám zůstane kůlnička na dříví. Objevují se ale i povzbudivé hlasy, že by svého huskyho za žádného jiného psa nevyměnili. Ano, je tvrdohlavý, ale jeho láska a oddanost prostě stojí za to.

Pes, který prostě obrací život vzhůru nohama 

Pokud toužíte po psovi, který vám obrátí život vzhůru nohama, Sibiřský husky vás nikdy nenechá v klidu. Buď vás vyčerpá, nebo vás naučí novému způsobu života, což ale může být rozhodně přínosem pro vaše zdraví. Jak říkají samotní chovatelé: s tímto psem se prostě nikdy nenudíte, no a o to jde přece v životě jde. 

Zdroje: psychologie.cz, idnes.cz, cs.wikipedia.org