Nechala jsem si upéct cukroví od paní z Facebooku. Po otevření krabice mě polil ledový pot

Sociální sítě jsou plné lákavých inzerátů slibujících to nejpoctivější domácí cukroví, které chutná jako od babičky. Jenže hranice mezi tím, co se dá jíst, a co ne, je tenčí než listové těsto. Objednat si krabici cukroví od cizího člověka je vždycky sázka do loterie, která může skončit nejen tím, že příjdeme o peníze, ale v krajním případě i se zdravotními potížemi. O tom své i paní Věrka z Ostravy.

Když se listopad překlopí do své druhé poloviny, v českých domácnostech vypukne panika. Zatímco v televizi už běží reklamy na šťastné rodiny u štědrovečerní tabule, skutečnost bývá dost odlišná. Práce se kupí, uzávěrky hoří a představa, že po osmi hodinách v kanceláři a dvou hodinách v zácpě stoupnete k válu a budete do půlnoci slepovat linecké, je pro mnohé nepředstavitelná. Jenže cukroví k českým Vánocům patří, bez něj to prostě nejde.

V ten moment nám naskočí v hlavě spásná myšlenka: koupím ho. Ne v supermarketu, tam je to samý palmový tuk a žádná chuť. Koupím to od někoho, kdo ho peče doma, s láskou a z másla. Poptávka je obrovská a tak internetová tržiště a sousedské skupiny na Facebooku jsou plné fotek nazdobených perníčků a rohlíčků obalených v moučkovém cukru. Vypadá to jako ideální win-win situace. Někdo si přivydělá pečením, které ho baví, a vy budete mít na stole mísy plné dobrot, aniž byste museli zapnout troubu. Jenže nákupy přes inzerát bez jakékoli garance může mít velmi hořkou pachuť, která s vanilkou nemá nic společného.

Když skutečnost neodpovídá instagramovému filtru

Příběh Věrky, čtyřiatřicetileté manažerky z Ostravy, není ojedinělý. Ta se rozhodla, že letos si Vánoce zjednoduší. Na jedné z lokálních facebookových skupin ji zaujal inzerát paní, která se prezentovala jako zkušená cukrářka pečící výhradně z farmářských surovin. Fotky u inzerátu byly dokonalé. Decentně nazdobené kousky cukroví byly rovnoměrně upečené, s popisky slibujícími pravé belgické kakao a vlašské ořechy ze zahrádky. Cena nebyla lidová, dvanáct set korun za kilo, ale Věrka si řekla, že za kvalitu se platí. Objednala si dvě kila, zaplatila zálohu a těšila se, jak ohromí rodinu.

Komunikace probíhala bez problémů až do dne předání. Paní se omluvila, že nestíhá a že předání proběhne narychlo na parkovišti u nákupního centra, protože rozváží dalším deseti zákazníkům. Byla tma, padal sníh s deštěm, Věrka spěchala pro děti do družiny. Z okénka do okénka si vyměnily krabici za zbytek peněz a krabice putovala na sedadlo spolujezdce. V autě to zavonělo, ale nebylo to hřejivé aroma vanilky, které Věrka čekala. Byl to těžký, mastný odér přepáleného tuku smíchaný s něčím, co neuměla přesně pojmenovat.

Doma v kuchyni Věrka odklopila víko a polil ji ledový pot. Obsah krabice neměl s fotkami na internetu společného vůbec nic. Místo úhledných rohlíčků se na ni dívaly podivně zkroucené, nestejně velké útvary, z nichž některé byly připálené a jiné nedopečené a bledé.

Linecké nebylo slepované marmeládou, ale jakousi tuhou červenou hmotou, která už od pohledu vypadala synteticky. „Vosí hnízda“ se rozpadala a vypadala, že je někdo hnětly v ruce dětské ručičky. Ale nejhorší byl ten zápach. Jestli to bylo žluklé máslo, nebo spíš levný margarín, který prošel varem, to nedokázala říct.

Když se Věrka pokusila jeden kousek ochutnat, musela ho vyplivnout. Cukroví bylo přeslazené a s nepříjemnou pachutí. Zkoušela paní volat, psát, ale profil na Facebooku už byl smazaný a telefon byl hluchý.

Rizika nákupu potravin na sociálních sítích

Věrčin případ je učebnicovou ukázkou toho, jak funguje šedá ekonomika vánočního pečení. Prodej cukroví přes inzerát na sociálních sítích je fenomén, který s sebou nese značná rizika. Část těchto prodejců nemá ani živnostenské oprávnění, a co je důležitější, nemají schválenou provozovnu hygienickou stanicí. Pečou ve svých domácích kuchyních, ve kterých se mezi plechy s cukrovím může pohybovat domácí zvířectvo, nikdo zde nekontroluje skladování surovin a kde hygiena závisí čistě na svědomí dané osoby.

Když kupujete cukroví od „paní z Facebooku“, kupujete zajíce v pytli bez jakékoli spotřebitelské ochrany. Pravděpodobně nedostanete účtenku ani nemáte kde reklamovat zboží a v případě, že by vám cukroví způsobilo zdravotní potíže například salmonelou z nedostatečně tepelně upravených vajec v krémech, velmi těžko byste prokazovali původ nákazy. Někteří prodejci používají fotky stažené z internetu nebo z fotobank, které neodpovídají jejich dovednostem. Navíc termín domácí“ je v tomto kontextu právně i fakticky problematický. Prodejce, který chce legálně prodávat potraviny, musí splňovat přísné normy, mít potravinářský průkaz a prostory zkolaudované pro výrobu potravin.

Kde nakupovat bezpečně

Pokud chcete mít jistotu, hledejte cukráře a pekaře, kteří svou činnost provozují oficiálně. Ti musí dodržovat hygienické normy, a za své výrobky ručí. Často mají své webové stránky, IČO, kamennou výdejnu nebo spolupracují s kavárnami. Jejich cukroví bude pravděpodobně dražší, protože do ceny musí promítnout nejen suroviny a práci, ale i energie, nájem provozovny a daně.

Prodej v internetových skupinách není a priori špatný, najdou se tam i poctivé pekařky na mateřské nebo důchodkyně, které si chtějí přilepšit a pečou božsky. Ale je třeba prověřovat. Chtějte vidět fotky z jejich kuchyně, ptejte se na zkušenosti v komentářích, a ověřte si, že jsou profily skutečné, a ideálně chtějte ochutnávku předem, pokud objednáváte velké množství. Posledním varováním je způsob předání. Seriózní prodejce by se neměl bát pozvat vás k sobě, abyste si cukroví převzali, nebo by měl nabídnout rozvoz za normálních podmínek bez spěchu.

Zdroje: autorský článek