Děda si jen chtěl odblokovat vozík v Lidlu. Místo toho vydělal 500 000 Kč
Různé sběratelské kousky byly v každé době zájmem starožitníků a sběratelů. Některé pro svoje umělecké ztvárnění, jiné pro historickou hodnotu a další jako retro památky, z nichž se jednou mohou předměty historické hodnoty stát. Pokud tedy budou v dobrém stavu.
Za dob socialismu se v našich domácnostech povalovala spousta věcí, které neměly téměř žádnou cenu. Nebo jsme ji tehdy nedokázali rozpoznat. Měli jsme plné domácnosti různých dekoračních předmětů, na půdě i ve sklepě se povalovaly předměty, které tam byly už i před válkou a nikdo se o ně nezajímal. Hrníčky v kredenci měla každá druhá babka plné pětníků. A také se tehdy sbíralo. Sběratelství bylo koníčkem mnoha lidí, ovšem jen někteří sbírali cennosti jako třeba vzácné známky, mince, historický porcelán či sklo, obrazy. Nebo fotoaparáty a gramofony. Jiní měli ve své sbírce jen pohlednice i tácky od piva. A někdo zase sbírá slony, prý přinášejí štěstí.
Sběratelský poklad, k němuž mnozí přišli zdarma
V dobách ČSSR dostávali lidé od státu zadarmo leccos. Zdravotní péči, rekreaci, vzdělání včetně učebnic a dalších školních pomůcek. A také byty. Většinou byly jen pro vyvolené, ale lidé nakonec jakž takž bydleli. Někde v třípokojáku bezdětný pár, jinde v garsonce rodina se dvěma dětmi. Chtělo to známosti a většinou musel být žadatel v KSČ. Na byty existovaly pořadníky a čekalo se spoustu let.
Část bytů stát přidělil podnikům a ty je rozdělovaly podle svých vlastních kritérií. Člověk tedy dostal střechu nad hlavou, aniž by musel platit její tržní hodnotu. A postupem času, kdy už se v průběhu života lidé zařídili jinak, začali byty pronajímat nebo je výhodně prodali. Obzvlášť ty, které od státu či města odkoupili kolem roku 2000 za pakatel. Tak tomu se říká poklad.
Vzácný pětník
Staré neplatné mince a bankovky mají dnes poměrně vysokou hodnotu. Například pětihaléř z roku 1924. Je považován za jednu z nejvzácnějších československých mincí a předpoklad je takový, že jich zbylo jen pár desítek kusů. Pětníky se začaly razit v roce 1923. A když se zkoušela ražba pro další rok, prasklo po několika zkušebních kusech razidlo a ražba se zastavila. Vzniklé odražky získali vysoce postavení úředníci mincovny a vlády. Pětihaléř je z mosazi, má průměr 16 milimetrů, hmotnost 1,6 gramu. Autorem návrhu byl sochař, řezbář a medailér Otakar Španiel. Na poslední aukci 2010 se tento pětník vydražil za víc než půl milionu korun. Internetem koluje historka, že děda, který si pětník ponechal, zkoušel minci zasunout do vozíku, aby se mu odemknul. Bystrá vnučka ho prý upozornila, že může jít o vzácnou minci.
Neleží u vás hodnotná stará bankovka?
Nebo pětitisícová státovka z roku 1919; ta je považována za sběratelský unikát. Údajně se jich dochovalo jen pár kusů, ovšem jejich hodnota se pohybuje mezi třemi až pěti miliony korun. Neleží tyto mince či bankovky náhodou někde u vás? Anebo, kdybyste někde vyštrachali zachovalé tuzexové poukázky, tzv. bony – to byste se pomněli; v zasvěcených kruzích se hovoří i o statisících. Také vám někde mohla zůstat padesátikoruna s motivem vojáka Rudé armády, i ta se prodává za desetitisíce korun.
Dnes totiž skoro všechny předměty starší 50 let mají pro sběratele nějakou hodnotu. Pokud tedy něco takového najdete, rozhodně bude stát za to, abyste si nechali prověřit, zda se nejedná o sběratelskou cennost.
Na našem webu TVGuru se stále držíme filmové tuzemské i zahraniční tvorby či perliček ze života filmových umělců. A také aktualit z filmového prostředí. Přišli jsme, bohužel, pro mnoho diváků i s nepříjemnou zprávou, že seriál Jedna rodina končí. Abychom vás však obohatili i o další informace, mohou zde najít „to svoje“ i příznivci horoskopů, různých kvízů, dozvíte se něco o historii sběratelství, ale třeba i o aktuálním počasí, které nás letošní květen pořádně vyšplouchlo.
